Článek
Když si představíte krysu, možná vás napadne sklep, kanalizace nebo zvíře, kterému se většina lidí raději vyhne. Jen málokdo by si ji spojil s veselím, hrou a smíchem. Přesto právě tohle malé zvíře přivedlo vědce k jednomu z nejzajímavějších objevů o emocích savců. Krysy totiž při lechtání vydávají zvláštní vysokofrekvenční zvuky, které lidské ucho běžně neslyší. A podle výzkumů souvisejí s pozitivním prožíváním a hravostí.
Všechno začalo pozorováním, které by někomu mohlo připadat jako obyčejná zábava v laboratoři. Vědci si všimli, že mladé krysy reagují na jemné dotyky a lechtání zvláštním způsobem. Pobíhají, poskakují, snaží se dostat k ruce experimentátora a vydávají zvuky v ultrazvukovém pásmu. Tyto signály mají frekvenci kolem 50 kilohertzů, takže je člověk bez speciální techniky neslyší. Pro samotné krysy však mohou představovat důležitou součást jejich sociální komunikace.
Nejzajímavější je, že krysy na lechtání nereagují jen pasivně. Některé se k ruce experimentátora aktivně vracejí a vyhledávají další kontakt. Pokud je dotyk příjemný, chtějí v interakci pokračovat. Vědci proto začali zkoumat, zda jejich ultrazvukové zvuky mohou být podobné smíchu, který u lidí doprovází lechtání a hravé situace.
Samozřejmě nejde o smích v lidském slova smyslu. Krysa se neusmívá od ucha k uchu a její zvuky nejsou totožné s lidským smíchem. Přesto existují zajímavé podobnosti. Zvuky se objevují během hry, při příjemných dotycích a v situacích, které zvířata zjevně vyhledávají. Vědci je proto často popisují jako projevy pozitivního emočního stavu.
Jedním z výzkumníků, kteří se tomuto tématu věnovali, byl neurovědec Jaak Panksepp. Při pokusech zjistil, že krysy při lechtání vydávají ultrazvukové zvuky a často se snaží pokračovat v interakci. Pozdější studie ukázaly, že tyto reakce souvisejí také s věkem, zkušenostmi a prostředím. Mladé krysy bývají hravější a na lechtání reagují výrazněji než starší jedinci. Ne každá krysa však reaguje stejně, stejně jako ne každý člověk vyhledává lechtání.
Výzkum přinesl i další překvapení. Krysy dokážou vydávat různé ultrazvukové zvuky v závislosti na situaci. Některé se objevují při pozitivních sociálních interakcích, jiné například při stresu nebo komunikaci s dalšími krysami. Samotný zvuk proto nestačí k tomu, aby vědci s jistotou určili, co zvíře právě prožívá. Důležitý je také kontext, chování a další známky jeho emočního stavu.
Vědci navíc zjistili, že ochota nechat se lechtat může souviset s tím, jak se krysa cítí. Pokud je vystresovaná nebo se nachází v neznámém prostředí, nemusí o kontakt vůbec stát. Když se však cítí bezpečně, může lechtání vyhledávat a sama se k člověku přibližovat. To naznačuje, že její chování není pouhým automatickým reflexem. Do hry vstupuje motivace, zkušenost i aktuální stav organismu.
Proč je to tak důležité? Studium zvířecích emocí je složitější, než se na první pohled zdá. Zvířata nám nemohou říct, zda mají radost, strach nebo zda se cítí dobře. Vědci proto musí vyhodnocovat jejich chování, zvukové projevy, reakce nervové soustavy a další nepřímé ukazatele. Krysy jsou v tomto směru užitečné nejen proto, že se s nimi dlouhodobě pracuje v laboratořích, ale také proto, že jejich sociální chování a nervová soustava umožňují zkoumat některé mechanismy emocí.
Výsledky mohou pomoci lépe pochopit, jak fungují pozitivní emoce, hra a sociální kontakt u savců. Zároveň připomínají, že laboratorní zvířata nejsou jen pasivními objekty experimentů. Mají vlastní potřeby, preference a reakce na prostředí. Pokud chtějí vědci získat spolehlivé výsledky, musí brát jejich pohodu vážně.
Až tedy příště někdo prohlásí, že krysy jsou jen odpudiví hlodavci, stojí za to připomenout jejich nečekanou schopnost. Při lechtání mohou vydávat zvuky spojené s hrou a pozitivním prožíváním a některé z nich si tento kontakt dokonce samy vyhledávají. Neznamená to, že se smějí úplně stejně jako lidé. Ukazuje to však, že svět emocí zvířat může být mnohem bohatší, než jsme si ještě donedávna připouštěli.
Zdroje:
- Panksepp, J. a Burgdorf, J. (2000), 50-kHz chirping (laughter?) in response to conditioned and unconditioned tickle-induced reward in rats, Behavioural Brain Research.
- LaFollette et al. (2017), výzkum lechtání a sociální hry u laboratorních krys.
- National Institutes of Health – výzkum zvířecí komunikace a ultrazvukových hlasových projevů.
