Článek
Představte si srdce, které je tak velké, že by vedle něj lidské srdce vypadalo jako drobný kousek masa. Srdce plejtváka obrovského může vážit několik set kilogramů a patří k největším srdcím v živočišné říši. Není divu, že se kolem něj šíří fascinující příběhy. Často se například tvrdí, že je velké jako malé auto nebo že jeho tep lze slyšet na kilometry daleko. Skutečnost je ale sama o sobě dost působivá, i když některé podobné historky vědecké důkazy nepotvrzují.
Plejtvák obrovský je největším známým živočichem, který kdy na Zemi žil. Dospělí jedinci mohou dorůstat délky přes třicet metrů a vážit více než sto tun, v některých případech ještě podstatně více. Jeho tělo potřebuje obrovské množství kyslíku a živin, které krev dopravuje do svalů, orgánů i dalších tkání. Srdce proto musí zvládnout úkol, který nemá u žádného jiného současného zvířete obdoby.
Jeho rozměry jsou skutečně úctyhodné. Srdce velkého plejtváka může vážit přibližně 180 až 200 kilogramů, někdy se uvádějí i vyšší odhady podle velikosti konkrétního jedince. Není však správné představovat si ho jako dokonale pravidelnou kouli nebo jako orgán, který by se dal jednoduše srovnat s automobilem. Jde o mohutný svalový orgán přizpůsobený tělu, jehož oběhový systém musí zásobovat desítky tun tkání.
Jak takové srdce funguje? Základní princip je stejný jako u člověka. Plejtvák má čtyřdílné srdce se dvěma síněmi a dvěma komorami. Pravá část přijímá krev, která se vrací z těla, a pumpuje ji do plic, kde se okysličuje. Levá část následně rozvádí okysličenou krev do celého těla. Rozdíl spočívá především v měřítku a v tom, jak musí být oběhový systém přizpůsoben velkému tělu a životu ve vodě.
Plejtvák navíc tráví velkou část života pod hladinou. Když se potápí, jeho tělo musí hospodařit s kyslíkem a přizpůsobovat krevní oběh měnícím se podmínkám. Při ponoru se u kytovců může zpomalovat srdeční frekvence a mění se rozložení průtoku krve. Více kyslíku tak zůstává k dispozici pro orgány, které ho potřebují nejvíce, zejména pro mozek a srdce. Svaly si zároveň ukládají kyslík ve vysokém množství myoglobinu, což jim umožňuje fungovat i během delšího pobytu pod vodou.
Jedním z nejznámějších tvrzení o plejtvákovi je, že jeho srdce při každém úderu vypudí tolik krve, že by naplnilo vanu. Přesné hodnoty se ale obtížně zjišťují, protože vědci nemohou jednoduše provádět měření na živém, volně plovoucím plejtvákovi. Mnoho údajů pochází z anatomických studií, modelů nebo nepřímých měření. Proto je rozumné přistupovat k přesným číslům s opatrností.
Vědci přesto dokázali získat pozoruhodné poznatky o jeho srdeční činnosti. Pomocí biologických senzorů a měření u menších kytovců i dalších metod zkoumají, jak se tep mění při potápění, vynoření nebo námaze. U velkých kytovců může srdeční frekvence výrazně kolísat podle toho, co zvíře právě dělá. Při ponoru se může zpomalit, zatímco po vynoření a během intenzivní činnosti se mění podle potřeby organismu.
Velikost srdce přitom není jen zajímavou kuriozitou. Ukazuje, jak musí být celý organismus přizpůsoben obrovským rozměrům. Krev musí proudit dlouhými cévami, překonávat odpor oběhového systému a zásobovat svaly, které dokážou pohánět tělo dlouhé jako menší budova. Zároveň musí oběh fungovat při potápění, kdy se mění tlak okolní vody a dostupnost kyslíku.
Plejtvák obrovský tak není jen obrovským zvířetem, které ohromuje svou délkou. Jeho srdce je důležitou součástí dokonale přizpůsobeného systému, který umožňuje život v měřítku, jaké si jen těžko představíme. A přestože se o něm stále dozvídáme nové informace, už dnes je jasné, že jeho fungování patří k nejzajímavějším příkladům toho, co dokáže evoluce.
Zdroje:
- NOAA Fisheries – Blue Whale
- Smithsonian Ocean – Blue Whale
- Scientific American – výzkum srdce a krevního oběhu velryb
