Léčba prací a uměním pod vedením Anežky Janákové

Pro své klienty v psychiatrické léčebně jsem vymyslela bezlékovou terapii. Při své práci jsem si všimla, že potřebují zaměstnat svou mysl. Vždycky jsem byla kreativní a měla plno nápadů. Jak to ale udělat a vymyslet? Jak získat prostory, materiál a vůbec podporu vedení?

Materiál bych měla, uvažuji. Mám spoustu přátel, kteří pracují s látkami a budou mít jistě plno odpadu, ale prostory? Co na to šéfová? Rozlehlá budova zdejší psychiatrické léčebny skýtá určité prostory, přemítám. A co ta zadní neuklizená místnost, kde se často schovává Alešek? Alešek je plachý nemocný chlapec, vlastně už muž, musím si připustit. Nedělám rozdíly mezi svými klienty, ovšem Alešek je výjimka. Je to jedinečný človíček.

Oslovila jsem pár přátel a zjistila, že mají neuvěřitelné množství zbytků. Byla jsem naprosto ohromená z množství, barev a typů látek, kterými mne doslova zasypali. Shromáždila jsem všechny tyto cenné dary na válendě v pokoji a pohazovala si s průsvitným barevným hedvábím, přičemž se mi před očima objevovaly barevné obrázky motýlů poletujících sem tam z kvítku na květ. Zvlášť cenným darem byl pro mne barevný různě hrubý filc, se kterým mám už delší dobu své plány. V mých představách se objevují figurky maňáskového prstového divadla. To by bylo něco smět ho vyrobit v práci se svými klienty!

Dalším dílem, které mne napadlo bylo vytvořit formu léčby prací z bavlněného materiálu. Vystříhala jsem si zubatými nůžkami barevné kruhy a na ně umisťovala pokaždé jinak výstřižky různých bavlněných nášivek, které jsem vystřihla z obnošených oděvů. Klienti by si sami mohli tvořit vlastní obrazy, přemýšlím…

Výroba hraček nebyla úplně jednoduchá. Musela jsem si udělat nákresy střihů. Inspiraci jsem čerpala někdy z časopisů a na základě této zkušenosti jsem si i mnohé vzory vymyslela sama. Po nastříhání vzorů jsem ušila hračky a jako výplň jsem použila ústřižky starých látek. Výroba vyžadovala velkou trpělivost, ale výsledek stál za to.

Na drhání jsem si koupila jutový provázek a nechala se inspirovat starší paní, která umělá překrásné vzory. Sama nevím, jak je možné, že se mi v hlavě rodily stále nové a nové nápady. Vznikaly různé náramky, přívěsky a ozdoby na zeď.

Alešek můj oblíbenec je velmi psychicky nemocný a zároveň velmi nadaný. Dlouhou dobu jsem ho jen pozorovala. On totiž překrásně maluje, nejraději hmyz. Pod jeho hbitými prsty vznikali překrásní barevní motýli, taktak odletět, jako živí. Mým nápadem bylo namalovat je přímo na hedvábí, upnutého do kulatého rámečku na vyšívání, kdy splynou hedvábná motýlí křídla s hedvábnou látkou. Alešek byl z mého nápadu nadšen a užuž chtěl začít. Zbývalo sehnat zadní kulatou dýhovou destičku na zapracování díla a vznikl opravdový zázrak!! Alešovi se mohly snížit dávky léků! To je důkaz, že smysluplná práce léčí! Jsem nadšená!

Díky Aleškově tvorbě se podařilo přesvědčit paní ředitelku naší léčebny, aby se uvolnila místnost pro Aleška, kde by mohl nerušeně kreslit a dokonce přislíbila, že mu léčebna bude přispívat na jeho malířské potřeby. To je výhra, pomyslela jsem si a běžela tu radostnou novinu sdělit svému oblíbenci!

Doma jsem už vymýšlela další zpracování svého vzácného odpadového materiálu. Už jako malá jsem si pohrávala s různými koženými řemínky, které jsme si s kamarádkami vyměňovaly za různé nasbírané předměty. V té době jsme sbíraly všechno možné. Já jsem sbírala papírové ubrousky s překrásnými vzory, pohlednice, pivní tácky, barevné výšivky a knoflíky. Známky a odznáčky jsem vždy obdivovala u kluků, kteří se svými sbírkami doslova předháněli a pyšnili. Vzala jsem si do rukou kožený řemínek, který byl mnohem dokonalejší, než ten v dětství a vznikl náramek.

Tohle překrásné dílo je výtvorem jedné z našich pacientek.

Dřevěné špalíčky posloužily vzniku tohoto hezkého náramku. Špalíčky jsem mírně obrousila a nalakovala průhledným lakem na dřevo. Mezikusem jsou drobná filcová kolečka.

Od dřeva jsem se přesunula k pečení. Ne to není legrace. I z těsta se dají upéci dekorace a ozdobné předměty. Tyto výrobky vznikly z hladké mouky a byly upečeny v troubě.

Tento kobereček vyžadoval velké množství trpělivosti a samozřejmě i materiál.

Podložka se musela nejprve utkat z jutového provázku upnutého do dřevěného tkacího rámu. Veškerá práce probíhala ručně. Výstřižky z nepoužívaných košil posloužily jako střapce koberečku.

Kobereček utkaný z vlny jako nástěnná dekorace.

A tady jsem oslovila ženskou část našeho zařízení a žasla jsem z toho, jak jsou šikovné pletařky.

Také se mi velice líbilo vyšívání, ale přiznám se, že se mi to zpočátku nedařilo. Naštěstí jsem se seznámila s babičkami, které vytvářely skvostná díla. Ukážu zde také svou prvotinu a druhotinu, tak se má díla jmenovala, protože osobně jsem se vyšívání dále nevěnovala. Vyšívání nebylo mou dovedností, zato vymýšlení a kreslení vzorů na plátna, které pak tyto šikovné ženy vyšily. Některé vzorky jsem našla v knihách a časopisech. Od jedné ženy jsem dokonce dostala starodávný vzorník výšivek od věhlasné paní Skopalové Gabriely. Z něj mám obrovskou radost!

Vyšívané ubrusy a ubrousky to je dokonalost sama.

Polštářky jsem ušila a vyšila křížkovým stehem, který je jednodušší.

Zjistila jsem, že i potiskem barvou se dají krásně vyzdobit ubrousky a dečky.

Na některé ubrousky jsme doma s rodinou kreslili krásné motivy fixy.

Dala jsem se na vaření. Není to tak doslova, ale batikování opravdu lehce připomíná vaření v kuchyni. Prostým svazováním a ponořením do barevné lázně v hrnci vznikly tyto nádherné ubrousky.

Tkaní vždy patřilo k mým nejoblíbenějším činnostem. Tyto výrobky z jutových provázků vznikly velice rychle.