Článek
Jindřišská věž je jednou z mnoha věží Prahy. Je krásná a starobylá, za vstupné na ni si náležitě připlatíte, vyhlídka z jejího vrchu však stojí za to. V nejvyšších patrech věže navíc sídlí restaurace, kde si můžete dát kromě jiného i pečená holoubata. A snad se ani nemusíte bát, že by se jednalo o ta holoubata, která na ochoz věže sama zalétavají. Nás ale bude zajímat, co je Jindřišská věž vlastně zač, kde se na pražském Novém Městě vzala a proč stojí takhle sama na okraji Senovážného náměstí, dnes vlastně přímo na tramvajové zastávce.
Abychom to zjistili, budeme se muset vrátit hluboko do minulosti, kdy žádná z dnešních hlavních komunikací a prakticky ani ulic nevedla tak, jak je vidíme dnes. Vracíme se do doby vlády dosluhujícího krále Jana Lucemburského a nastupujícího prvního vladaře Evropy Karla IV. V první polovině 14. století se tu začíná stavět kostel sv. Jindřicha a Kunhuty. Říkáte si, že tento kostel ale stojí naproti přes ulici, tak co má s Jindřišskou věží společného? Mnoho. Hned vás o tom přesvědčíme.
Kostel sv. Jindřicha a Kunhuty na Jindřišské ulici Nového Města
Kostel svatého Jindřicha a Kunhuty byl jedním z prvních kostelů na Novém Městě pražském. Už na první pohled je patrné, že byl postaven v gotickém slohu a jeho stavbu má na starosti v našich zemích velmi známý řád křižovníků s červenou hvězdou. Vysvětil jej sám arcibiskup Arnošt z Pardubic, kterého tak osobitým způsobem ztvárnil Karel Höger v muzikálové komedii Karla Svobody a Zdeňka Podskalského „Noc na Karlštejně“. Jak ale víme, kostely se prakticky vždy zasvěcovaly známým mučedníkům a osobnostem církevního života. Trochu netradičně byl však tento kostel zasvěcen římskoněmeckému císaři a zakladateli Svaté říše římské, který žil na přelomu 10. a 11. století, a jeho manželce.
Kolem kostela se tehdy nacházel největší hřbitov, jaký bylo v Praze možné najít, a místo se stalo jedním z hlavních církevních svatostánků ve městě. Brzy po založení kostela se tu otevřela dokonce i farní škola. Stavba samotná byla svědkem mnoha důležitých dějinných událostí. Nejprve se jí totiž zmocnili husité a později pak utrakvisté. A právě v té době kostelu chyběla jedna důležitá věc, o jejíž stavbě bylo rozhodnuto. Samostatná zvonice.
Jindřišská věž
Zvonice kostela svatého Jindřicha a Kunhuty vznikla v těsné blízkosti původní stavby, jak dokazují historické prameny i malby Václava Jansy, kterému vděčíme za zachycení dobových obrázků Prahy před asanací na konci 19. století. V té době tudy totiž nevedla žádná komunikace, takže obě stavby se nacházely v jednom celistvém komplexu.
O tom, že Jindřišská věž byla kdysi součástí kostela svatého Jindřicha a Kunhuty, o čemž tak trochu vypovídá její název, i když si to často neuvědomujeme, už tedy víme. Teď si ale řekněme něco přímo o její stavbě a využití. Stavba samotné věže totiž probíhala na tehdejší dobu extrémně rychle. Stačily čtyři roky, aby mohla být v roce 1476 uvedena do provozu. Umístěny v ní byly nové těžké zvony, pro které nebyl v původním kostele prostor. Kostel ani nebyl koncipován, aby mohl pojmout takto těžké zvony. Jindřišská věž se tak stala chloubou Nového Města a se svojí výškou 65,7 metru převyšovala jak přilehlý kostel, tak i okolní stavby.
Malba Václava Jansy zachycující jednotný komplex Jindřišské věže a kostela sv. Jindřicha a Kunhuty na konci 19. století
V té době věž postrádala jednu důležitou věc, bez které si ji dnes neumíme ani představit. Na ciferník ukazující čas si musela ještě sto let počkat. Za dobu své existence ale byla hned několikrát poničena. Při obléhání Prahy Švédy v době třicetileté války ji poničila děla, v 18. století ji pak čekalo další ostřelování, tentokrát pruskou armádou. Nebyla to ale jen nepřátelská vojska, která měla za následek její neutěšený stav na začátku 19. století. Její střechu doslova zdevastovala velká vichřice, která v roce 1801 udeřila na Prahu.
V té době už ale Jindřišská věž stála samostatně. V roce 1787 byl zrušen hřbitov, který se kolem ní nacházel. Souviselo to s reformami Josefa II., který po celé monarchii zrušil nespočet kostelů a zakázal pohřbívání ve městech. Se zrušením hřbitova došlo k napřímení Jindřišské ulice, která komplex kostela, zvonice a hřbitova obcházela. Nyní vedla přímo skrze něj a kostel se zvonicí tak navždy oddělila. Tím, že dnes stojí samostatně, je se svojí výškou nejvyšší samostatně stojící zvonicí na území hlavního města Prahy.
Zvon Maria v Jindřišské věži
Dnes je podoba věže značně odlišná od jejího původního gotického vzhledu, protože v druhé polovině 19. století prošla novogotickou přestavbou. Nejtěžším zvonem, který se v ní dnes nachází, je Jindřich, který váží 3,35 tuny, což je na zvon odlitý na konci 17. století opravdu úctyhodná váha. Věž pak obsahuje ještě další dva lehčí zvony vážící do jedné tuny. Unikátem současnosti věže je ale zvonkohra, kterou si mohou poslechnout jen ti, kteří se ocitnou uvnitř věže. Jedná se o soustavu deseti malých zvonů, které jsou schopny zahrát známé melodie.
Před třemi lety byla věž medializována v souvislosti s kontroverzním návrhem Pražského arcibiskupství, jakožto jediného vlastníka věže, o prodeji věže za 75 milionů korun. Arcibiskupství mělo sice souhlas Vatikánu, prodej byl ale kritizován městem, nájemníkem věže, a lidé proti němu sepisovali petice. I když se město Praha rozhodlo, že věž odkoupí, cena 100 milionů korun se mu zdála přehnaná a z prodeje nakonec sešlo. Do dnešního dne nebyla Jindřišská věž prodána, neboť nájemce, který v ní provozuje restauraci a další turistické aktivity, má uzavřenou nájemní smlouvu až do roku 2044. Nový majitel by tak při případné koupi musel s nájemníkem počítat.
Jindřišská věž je jednou z nejkrásnějších staveb, kterou v Praze máme. A nyní už víme i něco o její historii a také to, že podoba jejího názvu s kostelem, který se dnes nachází přes ulici, není jen čistě náhodná.
Zdroje:
