Článek
V historii naší rodiny to byla temná doba. Ne že by to předtím bylo nějak růžové, ale tehdy to bylo asi nejhorší. Můj otec měl problémy s alkoholem, co si jako dítě pamatuji. Střídala se u něj období, kdy pil a na nás i na naši matku kašlal, s obdobími, kdy se z toho na nějaký čas dostal a sekal latinu. Jenže v době, kdy už jsme byli s bratrem dospělí, se jeho stavy začaly zhoršovat. Ty alkoholické etapy byly delší a intenzivnější, návrat trval většinou jen krátce, nebo se vůbec nekonal.
Otec byl k našim prosbám, aby nastoupil na léčení, úplně hluchý. Nakonec to vedlo k tomu, že ho vyhodili z práce a naše matka se s ním rozvedla. Narodila se mi v té době první dcera. Byla jsem tehdy ale naivní a uvěřila jsem otci, že má to svoje „lepší“ období. Malou jsem mu nechala na odpolední hlídání. Jenže on se opil i v její přítomnosti a skončilo to tím, že jsme s manželem jeli na pohotovost, protože si naše Kačenka rozsekla hlavu o roh stolu. V té době jsem otci řekla, že pokud se nedá dohromady, tak s ním nechci mít nic společného a malou už neuvidí. Bylo mu to jedno.
On pak začal pracovat jako vrátný a uvaděč v kutnohorském divadle. Tam mu jeho eskapády, kterých v té době podle jeho slov bylo mnoho, trpěli, protože se nikdo jiný na tuto pozici nepřihlásil. Bylo to v roce 2019. A tehdy došlo na to osudové setkání, o kterém nám později náš otec často vyprávěl.
S výjezdním představením se do kutnohorského divadla dostal i Jiří Krampol. Otec ho moc nemusel a bral ho jako další nafrněnou celebritu. Jenže když si taťka během představení přihnul, Krampol to poznal a když zrovna nehrál, vzal si tátu stranou. Okamžitě věděl, že je otec alkoholik. Vyptával se ho na důvody jeho pití a na rodinu. A tehdy použil větu, kterou nám otec opakuje až do dneška: „Vy*er se na to, ti povidám. Máš krásnou rodinu a vnučku, která chce mít svýho dědu. Vzpamatuj se, dokud není pozdě.“ A pak ještě několik další vět, které se v tátově vyprávění v průběhu let vždy tak trochu měnily. Tahle ale byla vždycky stejná.
Nevím, co z těch slov na tátu tak zafungovalo, nebo jestli to bylo tím, že mu to řekl sám Jiří Krampol, ale právě tehdy náš otec přestal ze dne na den pít. A od té doby už se alkoholu ani nedotkl. Chvíli sice trvalo, než jsme si k němu s bratrem našli cestičku zpět a opět mu začali věřit, dnes je to ale konečně otec, jakého jsme si celý život přáli. A taky skvělý děda.
Nemám absolutně žádný problém a strach mu svěřit dceru třeba i na několik dnů. Navíc se dal opět dohromady s naší mamkou a žijí tak konečně spokojený život, jaký od našeho dětství nepamatuji. A i když to určitě není zásluha jen té jedné věty, můj otec a my všichni věříme tomu, že právě Jiří Krampol na tom má lví podíl. A tak jsme mu nikdy nepřestali být vděčni. Taťka mu dokonce kdysi napsal děkovný dopis a dostalo se mu vřelé odpovědi.
Jiří Krampol byl vskutku svatý člověk.
