Článek
O tom, že Praha měla ve středověku i raném novověku magický nádech, není pochyb. Alespoň ji za magickou považovala spousta tehdejších obyvatel i jejich návštěvníků. A pomohla tomu i posedlost císaře Rudolfa II. alchymií. Ten zval do Prahy mnoho pochybných osobností, které v té době byly označovány za mágy.
Vraťme se ale ještě o mnoho století zpět. V pohanských dobách používali lidé obzor jako kalendář. Podle toho, kde na obzoru vycházelo slunce, byli schopni určit, jaká je právě roční doba, kdy bude letní a kdy zimní slunovrat. A tak v Praze vznikla takzvaná slunovratová linie. Praha v té době nebyla zastavěná, a tak bylo možné pozorovat východ a západ Slunce prakticky odkudkoli.
Magický střed Prahy je dodnes označen
Stačí se podívat na přesnost, s jakou měli tehdejší pohané přírodní zákonitosti vysledovány. Při letním slunovratu pozorovali z osady Rybníček v místech, kde dnes stojí rotunda sv. Kříže západ Slunce za místem zvaným Žiži. Žiži se nacházelo přesně v místech, kde se dnes tyčí katedrála sv. Víta. Při zimním slunovratu pak Slunce při pohledu ze Žiži vycházelo přímo nad osadou Rybníček v místech dnešní rotundy. Praha tak byla rozdělena přesně na dvanáct stejných výsečí.
Místo, kde dnes rotunda stojí, bylo považováno za energeticky extrémně silné. A pohané nebyli jediní, kdo si toho byl vědom. Už první vládnoucí dynastie na našem území toto místa využila. V době vlády Přemyslovců vznikaly na území dnešní Prahy románské stavby. Čtyři z nich se staly součástí pražského kříže kostelů a magický střed města ještě více vyzdvihly.
Tato menší rotunda svatého Longina tvoří jedno z ramen kříže, v pozadí kostel svatého Štěpána
Jedno z ramen kříže tvořila spojnice Spytihněvovy baziliky, předchůdkyně dnešní katedrály sv. Víta, a rotundy svatého Longina, která dodnes stojí v blízkosti kostela sv. Štěpána nedaleko Václavského náměstí. Druhé rameno pak bylo tvořeno linií mezi dnes již zaniklým kostelem svatého Filipa a Jakuba v místech dnešního Arbesova náměstí a kostelem svatého Klimenta na Novém Město v lokalitě Na Poříčí. A jaká to byla náhoda, že se ramena tohoto kříže protnula přesně v místech, kde v zaniklé obci Rybníček vznikla rotunda svatého Kříže, přímo v magickém středu Prahy.
Kříž kostelů měl pro město velký symbolický význam. Ve středověku se věřilo v to, že takový kříž, který je symbolem křesťanství, dokáže skrze jeho stavby městu požehnat a ochránit ho. Teorie o kříži kostelů byla veřejně prezentována až v druhé polovině 20. století. Dnes už je ale jasné, že v tradici pokračoval i velký panovník Karel IV., jenž ze staveb, které založil, vytvořil další pomyslný kříž se středem v kostele sv. Apolináře a Praze tak přispěl dalším symbolickým požehnáním.
A pak že Praha není vskutku magickým městem.
Zdroje:
