Článek
V případě žádosti o příspěvek na bydlení a nároku na něj se porovnávají dvě zásadní skutečnosti. A to sice náklady na bydlení a čistý příjem. Tyto hodnoty se zkoumají vždy za dané čtvrtletí a pak se zprůměrovávají za měsíc. Pokud pak náklady na bydlení přesahují 30 procent čistého příjmu domácnosti, vzniká nárok na příspěvek na bydlení. Jde už jen o to určit v jaké výši.
V zásadě můžeme rozdělit občany České republiky na dvě kategorie. Pro tu první je systém příspěvku na bydlení velmi štědrý. Jedná se o podnikatele v paušálním režimu. Takový podnikatel totiž nic nevykazuje a může mít příjmy až do 2 milionů korun, jestliže se jedná o příjmy, na které lze uplatnit výdajový paušál ve výši 80 %. V případě příjmu s výdajovým paušálem 60 % je to 1,5 milionu a příjmu s výdajovým paušálem 40 % je to 1 milion. Takový podnikatel každý měsíc jen zaplatí paušální daň v předem stanovené výši, z které se mu uhradí jak pojistné na sociální zabezpečení, tak pojistné na zdravotní pojištění, stejně jako daň z příjmu.
Když ale takový podnikatel požádá o příspěvek na bydlení, vyvstává velký problém. Jak u něj zjistit, jakých čistých příjmů dosahuje, když nic nevykazuje a nepodává ani daňové přiznání. Takový fiktivní příjem tak každoročně stanovuje Ministerstvo práce a sociálních věcí a odpovídá 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. V loňském roce bylo sdělením ministerstva stanoveno, že se tato částka rovná 21 500 Kč.
Bere se tak, že tento podnikatel má příjem 21 500 Kč. Může tedy klidně brát i něco málo přes 160 tisíc korun měsíčně a stejně může mít nárok na příspěvek na bydlení, pokud jeho náklady na bydlení dosahují alespoň 6 450 Kč. A to, pokud takový podnikatel bydlí v nájmu, rozhodně budou. Maximálně příspěvek na bydlení, který takový podnikatel může měsíčně od státu dostat se pak rovná částce 10 848 Kč.
A pak je tu druhá kategorie. Berme v potaz manžele, kteří bydlí v nájemní bytě, oba jsou zaměstnaní a společně berou dohromady 60 000 Kč čistého. To není zdaleka ani polovina toho, jaký příjem může mít podnikatel v paušálním režimu. Jenže tady se vykáže skutečná a nikoli fiktivní hodnota příjmu. Taková rodina pak nebude mít nárok na příspěvek na bydlení, ani kdyby její měsíční náklady na bydlení přesahovaly 20 000 Kč. Shora jsou totiž náklady na bydlení ohraničeni normativními náklady na bydlení a nemohou tak být vyšší.
Je to tedy velká nespravedlnost. Partnerům či rodině, která sotva vyjde, příspěvek na bydlení ve většině případů nenáleží, podnikateli v paušálním režimu, který bere statisíce měsíčně ale ano. Nestala se tedy někde chyba?
Zdroje:
