Článek
Než se dostaneme k jeho stranickému působení, původ a dětství Josefa Laufera je neméně zajímavým tématem. Rozhodně totiž rodina Lauferů neměla na růžích ustláno. Začalo to už v roce 1936, kdy ve Španělsku vypukla občanská válka. Tehdy musel Lauferův otec Maxmilián, potomek Židů ze Slezska, odjet do této válkou zmítané země, kde působil jako interbrigadista při československém lazaretu. A právě tam došlo k osudovému setkání. Lauferův otec se zamiloval do španělské dívky, se kterou utekl do Francie a jako rodina pobývali společně v Argelès-sur-Mer, malé přímořské obci jen kousek od španělských hranic. A brzy poté se narodil i malý Josef. Tehdy ale jeho jméno neznělo tak prostě.
Josef Laufer se narodil jako Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes. V srpnu 1939, kdy přišel na svět, byl svět ale jen krůček od vypuknutí druhé světové války. Když se válka začala týkat i Francie, stal se Maxmilián Laufer členem československé armády působící na jejím území. Porážka Francie ale byla nevyhnutelná a jako Žid Laufer na území dobytého státu dlouho setrval nemohl. Společně se svou ženou a synem tedy prchl do Velké Británie, kde na několik let našla rodina azyl. Do Československa se totiž vrátila až v roce 1947.
Malý Josef tak musel vyrůstat hned na několika místech a teprve v osmi letech se poprvé podíval do naší země, kde nikdy předtím nebyl. I tak si ale tehdejší Československo zamiloval a stalo se pro něj domovem. Své herecké sklony v sobě Laufer ale nejprve potlačoval. Vyučil se v Tesle a pak odešel pracovat do výzkumného ústavu. Teprve na vojně začal tak trochu koketovat s ochotnickým divadlem. Když se pak z vojny vrátil, do ústavu už se nevrátil. Živil se tehdy jako překladatel a tlumočník, neboť španělština pro něj byla druhým rodným jazykem, a tak mu jeho jazyková vybavenost byla v tomto životním momentu ku prospěchu.
Překladatelství mu dalo jistotu obživy, věnovat divadlu se ale nepřestal. Stal se pravidelným hostem Divadla ABC a postupně v sobě objevoval lásku k divadlu. A tak jeho kroky následně vedly na DAMU, čímž se mu otevřela cesta ke slávě. Založil si vlastní divadelní soubor, pravidelně vystupoval, jak v činohrách, tak v muzikálech. I to zapříčinilo, že kromě herectví u něj lidé začali obdivovat i zpěv. Když se začal objevovat v televizi, stal se z něho jeden z nejoblíbenějších umělců té doby.
V té době se ale o Lauferovi začalo říkat, že je přesvědčený a aktivní komunista, který spolupracuje s režimem. Celá věc eskalovala v roce 1976, kdy vznikla na tehdejší poměry mimořádně kontroverzní píseň „Dopis Svobodné Evropě“. Laufer ji totiž nejen nazpíval, ale složil k ní i text. Píseň byla oslavou agenta StB Pavla Minaříka, který navrhoval umístění nálože do rádia Svobodná Evropa v Mnichově, čímž by bylo rádio vyřazeno z provozu.
Vy, co jste po nocích ladili dráty, učili sousedy potomkům lhát, slyšte o prorocích s tupými drápy, jak se jim zřítil ten upíří hrad. Ztratili obličej – to dolar byl důvod, po boku Goebbelsů je jim OK! Ztratili obličej i jazyk i původ, teď hrají nám z partesu hlas CIA. Kdo by to poslouchal ty jidášské žvásty, odporné žebrání o nakyslý chléb, kdo by to poslouchal ty nechutný pásky, co do úst si strkaj mrvu a chlév! Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný, za vaši odvahu, rozum a sílu! Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční!
Nutno podotknout, že Laufer tehdy v písni použil opravdu nevybíravá slova a přirovnání. Pracovníky rádia odsuzoval, jejich počínání považoval za zločin a přirovnával je k velkým zločincům 20. století. A přestože skladba vznikla v době normalizace, kritiku si Laufer vysloužil i od svých kolegů. Někteří z nich s ním dokonce odmítali vystupovat. I když Laufer později tato nařčení dementoval, pravdou je, že propagandistickou píseň na oslavu Slovenského národní povstání vytvořil už v roce 1974 společně s Karlem Zichem, a ještě o dva roky dříve navrhoval vznik Festivalu politické písně.
Jak vyšlo najevo, Laufer byl skutečně členem StB a jeho krycí jméno bylo Vostrý. On sám vždy odmítal, že by někdy někoho udával a že členem StB bylo tehdy mnoho slavných osobností jen na oko. Puncu udavače už se ale nikdy v životě nezbavil. Ve spisech se údajně píše, že Laufer spolupracoval s StB ochotně, avšak neříkal jim vždy úplně vše. Mohl by se totiž v případě prozrazení něčeho důvěrného, o čem věděla jen hrstka zasvěcených, kompromitovat. A tak si dával pozor na to, co prozradí.
Jenže se začalo povídat o tom, že donášel i na přední umělce té doby, jako byli například Waldemar Matuška nebo Karel Gott. Co je na těchto pomluvách pravdy, se už asi nikdy nedozvíme, jedno je ale jisté. Po uveřejnění písně „Dopis Svobodné Evropě“ si Laufer začal procházet tvůrčím peklem. Lidé začali vracet vstupenky na jeho vystoupení, protože o takto angažovaného umělce neměli zájem, někdo mu několikrát poničil automobil, a dokonce mu až domů chodily výhružné dopisy. A to Laufera tehdy srazilo na kolena a on se ocitl v duševní krizi.
I když si s sebou nesl nálepku udavače, časem bojkot jeho osoby ochladl a u obecenstva se jako herec i zpěvák stále těšil poměrně velké přízni. Po pádu komunismu se ale věnoval spíše herectví. Pamatovat si ho můžeme například z Troškových Kameňáků. I v pokročilém věku se pak objevoval i na jevišti. V roce 2017 dostal například roli Šaška v muzikálu Michala Davida „Muž se železnou maskou“. Jenže to bylo jen krátce předtím, než měl nastoupit do nemocnice na operaci srdeční chlopně. Tu podstoupil herec a zpěvák v roce 2020, ale došlo při ní ke komplikacím, které vedly až k tomu, že musel být uveden do umělého spánku.
Přes čtyři roky se nacházel ve stavu, který by nechtěl zažít nikdo z nás. Přestože nemohl mluvit, ani se hýbat, měl po celou dobu otevřené oči a některé podněty z okolí dokonce vnímal. V dubnu 2024 pak navždy odešel do hereckého a hudebního nebe. A i když nyní už bude vzpomínána pouze jeho tvorba, určitý otazník tu nad jeho působením u tajných složek stále visí.
Zdroje:
