Článek
Procházka centrem Prahy je vždy spojena s velkým množstvím lidí, což každému nemusí vyhovovat. Hlavní nádraží se pak nachází v samotném centru dění, kde se počet cestujících, kteří jím denně projdou odhaduje na sto tisíc. Tam určitě zůstávat nechceme. A určitě také nechceme jít nechvalně známým parkem Vrchlického sady, kterému se přezdívá Sherwood. Důvod je prostý. Velké množství bezdomovců a podivných individuí se tu povaluje po lavičkách a každou chvíli vás některý z nich žádá o pár drobných nebo o cigarety. My vás tak vezmeme úplně na druhou stranu. A budete překvapeni, jak rychle se můžete ocitnout v přírodě. Během naší poměrně krátké cesty uvidíme spoustu zeleně, dojdeme ke dvěma tunelům pro pěší, zarozjímáme si na vinicích a zvážíme se na náměstí. Zajímá vás to? Tak vzhůru na cestu.
Začátek stezky přímo u kolejí vedoucích na hlavní nádraží
Jak už jsme zmiňovali, naše cesta začíná na hlavním nádraží. Většina cestujících ale proudí z jeho útrob před jeho hlavní vchod právě do Vrchlického sadů. My se od nástupišť vydáme severním podchodem, který před necelými čtyřmi roky prošel stavebními úpravami a byl prodloužen, takže ústí až na Žižkově. Za sedmým, tedy posledním nástupištěm, na nás tak čeká pár nástěnných fotografií, kde se můžeme podívat, jak se pražské hlavní nádraží v průběhu let vyvíjelo, a pak už nás eskalátory vyvezou na půdu Žižkova. Pak stačí jen projít kolem nového a honosně vzhlížející komplexu Churchill, dostat se na Seifertovu ulici a u železničního mostu vyjít po schodech nahoru.
Zdá se to trochu paradoxní, protože před chvílí jsme nádraží opustili a nyní se ke kolejím zase vracíme. Cestička, která podél nich vede, nás ale zavede do přírody mimo hluk velkoměsta. Na stezku se připojujeme prakticky okamžitě, hned nás ale čeká zaváhání, protože se cesta rozdvojuje. Budeme se držet vpravo po cestě, která vede rovně, a pěšinky vlevo, která poměrně strmě klesá, si všímat nebudeme. Po obou cestách kdysi vedla železnice v době, kdy tu ještě nebyly postaveny dva obří tunely skrz Vítkov, ani železniční most vedoucí z nich až na hlavní nádraží. Těmito cestami se tak jezdilo do Libně i na Masarykovo nádraží.
Cesta vlevo, kterou se nevydáváme, strmě klesá a vede ke schodům Žižkov Highline
Žižkov Highline
Kdybychom se ale dali tou pěšinkou vlevo, došli bychom zezadu k divadlu Ponec, kde se nacházejí schody nazývané Žižkov Highline. Těmi bychom sešli na pomezí Karlína a Žižkova. Tam my ale nechceme, takže se vydáváme vpravo po rovné cyklostezke a stezce pro pěší. Celá trasa vede po úpatí Vítkova, takže pokud někdo tento vrch ještě nenavštívil, pak je ta pravá chvíle. Litovat toho rozhodně nebude.
Na Vítkově stojí národní památník, který můžete v jeho otevírací době zdarma navštívit. Kromě velkolepého sálu, kde bylo kdysi umístěno nabalzamované tělo Klementa Gottwalda, můžete navštívit i venkovní kavárničku v patře a na vrcholu památníku pak doslova dechberoucí vyhlídku na Prahu. Z tohoto místa totiž uvidíte mnoho částí Prahy jako na dlani. A nemusíte ani šlapat po schodech. Na vyhlídku tu vede stylový výtah. Od Vítkova je pak možné se opět na stezku vrátit. Upozorňujeme ale, že stezka vede po úpatí vrchu, takže výšlap až k památníku může být pro osoby, které jsou v pohybu limitované, poněkud náročný.
Národní památník na Vítkově
Stezka, po které pak budeme pokračovat, je na jedné straně lemována zelení na stoupajícím vrchu, na druhé straně činžovními domy, které působí tak trochu originálním dojmem. Jako by se tu čas zastavil a my se ocitli o několik desítek let zpátky v době hlubokého komunismu. Celá lokalita se ale postupně probouzí a domy se začínají rekonstruovat, takže v takovém stavu už tuto stezku dlouho neuvidíme.
Zajímavým místem naší trasy je i most přes Husovu ulici, který z logiky věci kdysi býval mostem železničním. Nachází se pod ním zajímavé a trochu tajemně vyhlížející schody, které u jednoho z domů na ulici pod ním vedou trochu nelogicky až do druhého patra. Podobnou stavbu v Praze zkrátka nenajdete. Vidět jsou ale lépe v zimním období. Vzhledem k tomu, že je lokalita kolem schodů poměrně neudržovaná, v létě zarůstá trávou a výhledu brání i koruny mnoha stromů rostoucích kolem.
Původně železniční most, dnes most pro pěší, vedoucí nad Husovou ulicí
Žižkovské schody, které tak trochu nedávají smysl
Podél celé naší trasy se nachází řada místních hospůdek, kde se scházejí nejen žižkovští. Směrem ke stezce tak uvidíte hned několik zajímavých a netradičních zahrádek, kde se můžete posadit a vychutnat si unikátní atmosféru tohoto místa. Většinou těchto restaurací ale můžete projít skrz a vyjít až na paralelní Hartigově, dříve Koněnvově, ulici.
V místech Tachovského náměstí se na stezce zničehonic ocitnete uprostřed vinice. Tady po schodech můžete sejít na zmiňované náměstí, kde vás jistě upoutá jednak tunel vedoucí pod Vítkovem. Ten tuto lokalitu spojuje během pár minut chůze s Karlínem, takže v mnoha případech se tudy do Karlína dostanete rychleji než městskou dopravou, která Vítkov objíždí. Vaši pozornost se ale jistě zaslouží i nedávno instalovaná váha, kde se každý z kolemjdoucích může zvážit.
Zrekonstruované Tachovské náměstí s tunelem, vinicí i vahou pro veřejnost
Celé Tachovské náměstí prošlo nedávno rozsáhlou rekonstrukcí a vypadá dnes naprosto jedinečně v porovnání s jeho předchozím stavem. Přímo tak vybízí k další zastávce a odpočinku. Pak už nás totiž čeká poslední zastávka.
Tou bude tunel, který objevíme, když se z náměstí vrátíme zpátky na stezku a budeme po ní pokračovat ještě několik set metrů. Jak už jsme zmiňovali, celá trasa bývala kdysi železnicí. A Starý vítkovský tunel byl její součástí. Můžeme si ho tedy projít v celé jeho délce, která činí přibližně 300 metrů. Pak se můžeme buď stejnou cestou vrátit zpět, nebo pokračovat po stezce dál. Stezka za tunelem ale ztrácí své kouzlo, neboť vede nad několika patrovou moderní železnicí a dovede nás až na frekventovanou tramvajovou zastávku Krejcárek.
Starým vítkovským tunelem také dříve projížděly vlaky.
A i když jsme se po celou dobu naší procházky nacházeli v samotném centru Prahy na pomezí Nového Města, Vinohrad a Žižkova, strávili jsme čas mimo davy proudících turistů a užili jsme si klidu, který toto jedinečné místo nabízí.
Zdroje:
vlastní průzkum místa
