Článek
Pokud se budeme bavit o nádraží v pražském Karlíně, je třeba si nejprve vysvětlit, kde toto nádraží, kterému se říkalo Praha-Těšnov, stávalo. Tyčilo se v těsném sousedství ulice Na Poříčí a dnešní magistrály tam, kde se v současnosti nachází velmi nevzhledný park, který nese jeho jméno. Po úchvatné budově, která vzbouzela obdiv na první pohled, tu už není ani památky.
Přestože se mu neoficiálně říkalo karlínské nádraží, nacházelo se na pomezí Karlína s Novým Městem. Stavět se začalo v roce 1872 a jeho výstavba trvala tři roky. Jednalo se o šturcové nádraží neboli konečnou zastávku trati.
Na tomto obrázku je patrná monumentálnost železniční stanice Praha-Těšnov
Označení Praha-Těšnov souvisí s historií místa. Když ještě neexistovala Velká Praha, existovala tu obec Těšnov, která sloučením historických měst zanikla. Dokonce je doloženo, že za dob Karla IV. těmito místy procházela hradba Nového Města. Nádraží v těchto místech však název Praha-Těšnov neneslo vždy. Úplně původní název nádraží byl Praha-severozápadní nádraží. Ten se pak několikrát změnil. Znát toto nádraží tak můžeme i pod názvy Praha-Denisovo nábřeží nebo Praha-Vltavské nádraží. Označení Praha-Těšnov mělo jako připomínku již neexistující obce od roku 1953.
A čím bylo nádraží tak mimořádné? Nejednalo se pouze o jednu budovu, ale o celý komplex budov postavený v honosném novorenesančním stylu. Nejimpozantnější byla prostřední budova, která měla tři křídla a vchod do nádraží tvořil monumentální vítězný oblouk se třemi oblouky a množstvím soch posazených na korintských sloupech, které ho zdobily. Levá a pravá budova nádraží pak byla postavena v moderním duchu, avšak obě budovy zcela podtrhalovy jedinečného ducha místa, které toto nádraží mělo.
O demolici nádraží se začalo mluvit v 70. letech, kdy se uvažovalo o stavbě magistrály, která by značně zjednodušila cestování po Praze a ulevila by tak přetíženým komunikacím hlavního města. V té době se ale ještě uvažovalo o tom, že by byla budova pro svou jedinečnost a historickou hodnotu zachována. Dokonce se plánovalo, že bude pootočena, aby novému silničnímu mostu magistrály nepřekážela. Nakonec k tomu ale nedošlo.
Provoz osobní dopravy byl na nádraží přerušen v létě 1972. Trať však stále fungovala pro nákladní dopravu a k tomuto účelu byly využívány i nádražní budovy. Nákladní doprava pak byla přerušena o dvanáct let později. Severní část značně zchátralé budovy byla zbořena, aby tudy mohla vést magistrála. Stále se ale nepředpokládalo, že by zbytek nádraží včetně honosné centrální budovy měl jít k zemi. Hledalo se pro ni nové využití. Předpokládalo se, že by mohla fungovat jako muzeum.
A přestože se v 70. letech z budovy stala národní památka, nebylo to nic platné. V roce 1985 byly všechny cenné předměty jako byly sochy a výzdoba z budovy sundány, ta pak byla následně odstřelena. Cennosti se dnes nacházejí v depozitářích Muzea hlavního města Prahy. Škoda, jakou tehdy utržila tvář Prahy, už nebude nikdy nahrazena a vzhled této části města se nenávratně změnil.
Zdroje:
