Článek
Turisté z cizích zemí jezdí do Česka poznávat zejména Prahu. Je totiž klenotem mezi evropskými městy, navíc je pro drtivou většinu západních zemí velmi levnou destinací, takže tu svůj čas mohou strávit doslova královsky. Na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je toho ale z naší země mnohem víc. Když už jsou tedy turisté tady, často poznávání Prahy spojí ještě s jiným krásným místem. A Kutná Hora je k tomu jako stvořená. Z Prahy jsou v ní za chvíli a po historické i kulturní stránce má rozhodně co nabídnout. I když první pohled na město je může trochu zarazit.
Když se někdy vydáte do Kutné Hory z Prahy vlakem, obzvláště v teplých měsících, pravděpodobně s vámi pojede početná skupina Asiatů. Známe to z vlastní zkušenosti. Jenže přímý vlak z Prahy do Kutné Hory jede pouze do stanice Kutná Hora hlavní nádraží. A to je sice vzhledově zajímavá stanice, nachází se ale poměrně za městem, takže je to odtud pro poznávání města poměrně daleko. Navíc její okolí vypadá naprosto tragicky a vybydleně, takže mnoho turistů může být nemile překvapeno.
Nádraží v Kutné Hoře zaspalo dobu, stejně jako jeho okolí
Z hlavního nádraží v Kutné Hoře jede ale lokálka, která vás doveze tam, kam srdce turisty touží. Místní jednokolejka má pouze dvě zastávky, k tomu má ale jednu poměrně netradiční zvláštnost, která turisty velmi lehko vyvede z míry. Lokálka vyjede z hlavní nádraží a několik set metrů jede jedním směrem, pak se ale zastaví, strojvedoucí si přejde z jedné strany vlaku na druhou a pak se vlak zase vrací stejným směrem, odkud přijel. Samozřejmě nedojede až na hlavní nádraží, ale najede na odbočku, která směřuje do centra. To ale turisté nevědí a když se vlak začne vracet, jsou vyděšení z toho, co se děje. A je to velmi komický pohled.
První zastávkou této jednokolejky je Kutná Hora Sedlec. Tady se vyplatí vystoupit. I když na první pohled nic zajímavého neuvidíte, nalézáte se v nepěkné průmyslové zóně s mnoha obchody a frekventovanými silnicemi, dvě věci tady ale prostě nesmíte vynechat. První z nich je jedna z nejslavnějších českých staveb. Na místním hřbitově zde stojí malý kostelík nazývaný Všech svatých a v něm se nachází sedlecká Kostnice. A právě kvůli ní sem proudí davy turistů.
Výzdoba kostnice kosterními pozůstatky je dechberoucí.
Přestože stavba je typicky gotická a pochází ze 14. století, teprve po zákazu Josefa II., který se týkal pohřbívání uvnitř měst, se její majitelé na konci 18. století rozhodli, že ji nechají přestavět do podoby, ve které ji můžeme vidět i my. A vzniklo vskutku impozantní dílo. Prakticky všechno uvnitř kostela je vytvořené z lidských ostatků. Lustr je složen z těch největších lidských kostí, menší dekorace z lopatek a kyčlí, stěny z lebek. Celkem se jedná o kosterní pozůstatky asi čtyřiceti tisíc lidí. Na první pohled hrůzostrašné místo na takto unikátní zážitek naláká ročně kolem půl milionu turistů a je tak jedním z nejnavštěvovanějších míst v Česku mimo Prahu.
Nedaleko Kostnice se pak nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, kterému se někdy zjednodušeně říká Sedlecký klášter. Tato stavba, přestože je stejně impozantní jako sedlecká Kostnice, už ale tolik turistů neláká. Ti raději sedají na vlak a přesouvají se ještě o stanici dál. Ta nese název Kutná Hora město.
Sedlecký klášter v Kutné Hoře
Je to jen pár stovek metrů do kopce kolem domu, ve kterém bydlel Josef Kajetán Tyl, proto i tato ulice nese jeho jméno, a ocitáme se na hlavním kutnohorském náměstí Palackého. Právě toto místo je takovou vstupní branou do naprosto kouzelné spleti uliček historického městečka, kde se dříve kutalo stříbro. V labyrintu průchodů, které z jedné strany ohraničují domy a z druhé kamenné zdi, se můžeme lehko ztratit, a proto je lepší mít s sebou mapu. Nemuseli bychom jinak dojít tam, kam každý návštěvník Kutné Hory dojít musí. K jedinečnému chrámu svaté Barbory. Ale to bychom předbíhali. Cestou nás totiž čeká ještě několik zastávek.
Ruthardka, jedna z nejkouzelnějších kutnohorských ulic
Vlašský dvůr je takovým prvním místem, které vám učaruje. Sídlí v něm sice městský úřad, ale často se tu konají svatby a je i velmi oblíbenou filmovou lokací. Na nádvoří přes Vlašským dvorem se pak zejména v letních měsících konají kulturní akce. Právě toto místo dříve bývalo královskou mincovnou i palácem, ve kterém se razily pražské groše, což bylo tehdejší oficiální platidlo. Jeden takový pražský groš si můžete dokonce odnést domů na památku.
Nádvoří Vlašského dvora
Nevynechejme ale ani impozantní kostel svatého Jakuba s jednou z nejvyšších kostelních věží v Česku, dále pak Dačického náměstí, kde si můžeme zajít na nefalšovanou staročeskou či středověkou hostinu. No jen řekněte, kdo z vás už ochutnal pivo ze džberu. A ještě než dojdeme k cíli naší cesty, stojí za to se zastavit u romanticky vyhlížejícího Hrádku. S prohlídkou neváhejte, pokud ještě budou volné vstupenky. Lepší je se objednat předem. Prohlídka nadzemní části stavby není sice tak vytížená, pokud se ale budete chtít jít podívat do starých dolů, můžeme se vám stát, že bude vyprodáno.
Staré doly jsou úžasnou podívanou, kdy sestoupíte několik desítek metrů pod zem a v plášti s přilbou se budete procházet průchody, které tu kdysi pracovníci vytesali. Některé prostory jsou tam malé, že se návštěva nedoporučuje lidem trpícím klaustrofobií. Budete se muset shýbat skoro až do podřepu, abyste se dostali z jednoho prostoru do druhého, v jiných částech dolů zase narazíte na tak úzkou uličku, že jí budete muset projít na bok. Zážitek je to zcela jedinečný, který rozhodně stojí za to. Je třeba ale dát pozor na to, že prohlídka nekončí tam, kde začala. Po jejím skončení se ocitneme v údolí říčky Vrchlice protékající hluboko pod hradbami města Kutná Hora. Budete se tak muset opět vydrápat zpět nahoru, abyste mohli prohlídku města dokončit.
Doly pod Kutnou Horou vytvářejí podzemní město
Zbývá vám totiž ještě to nejdůležitější. Od Hrádku se dáte po terase podél Jezuitské koleje a budete si tak trochu připadat jako na mostě, který vás vede k monumentálnímu gotickému dílu. Chrám svaté Barbory, který postavil architekt Petr Parléř na příkaz císaře Karla IV., byl v druhé polovině 14. století, kdy začal vznikat, věhlasný po celé Evropě. Takto dokonalé architektonické dílo už tehdy lákalo poutníky. A turisty láká dodnes.
Přestože je katedrála z pískovce a zub času se na ní neustále podepisuje, snaží se jí odborníci udržet ve stavu způsobilém k velkému počtu návštěvníků, které musí každý rok pojmout. A neprojdete se tu jen chrámovou lodí, tak jak bývá u takových staveb zvykem, schody vás vyvedou do patra zdobeného dřevěnými sochami světců v nadživotní velikosti, které z výšky na celý prostor katedrály shlížejí. Dveřmi v patře se pak můžete dostal i na chrámový ochoz. Je ale otočený na stranu, kde toho mnoho neuvidíte. Snad jen krásně upravené okolí kolem chrámu.
Katedrála je nádherná ve dne i při osvětlení během noci
A tady naše prohlídka končí. V Kutné Hoře je toho ale k vidění ještě mnohem víc. Pokud se chcete ocitnout v době dávno minulé, zkuste se někdy, až na město padne tma, ztratit v labyrintu spoře osvětlených uliček. Teprve pak zažijete genia loci tohoto úžasného města a ocitnete se o pár století zpět.
Zdroje:
vlastní průzkum místa
