Článek
Konečně uviděla jsi vzorec tvé matky, co nese ti. A milá zlatá, ty ho máš též. Proto tě tak rozčiluje a rmoutí. Na ní.
A tak už teď konečně, když rozpoznán, může být propuštěn. Skrze tvé tělo, co zmítalo se v zlosti. V nepochopení. Toho chování, toho programu.
Už je uviděn.
A ty zříš na sebe. Jako do zrcadla. Ano, je to tak.
Propouštím. Tu zlobu, bezmoc, oběť, co nesla se rodem.
My svobodni už. A proto mocní. Udělat to, co můžeme.
Když rozpoznáme to, co nás brzdí v cestě ke svobodnému bytí.
Přijímám a rozpouštím. Vzorec, co už nemusím nést. Už nenesu jej. A když na mě vykoukne zpoza starých rodů, vděčně mu mávám.
Jdu jinou cestou.
S úsměvem AnJel.
