Článek
Nechtěj mi říct, že si nevážíš. Své matky, svého otce, své ženy, svého muže? Ta neúcta je do očí bijící. Bijící na poplach, že si nevážíš sám sebe?
Ach, ten pocit drásá. Vidím, jak kopeš okolo. Nechceš k sobě nikoho pustit. Jsi zapouzdřený v tom pocitu. A ten podkopává tvoji sebedůvěru. Až podkopne ti obě nohy.
A ty padáš do nedůvěry, nejistoty v sebe i svět okolo.
Vstaň. A začni. Vážit si sám sebe. Svých hodnot. Svého umu. Svých rodin. Protože odtud pocházíš.
Vzchází z nich tvá síla. A esence. Ta nechť zůstává vzácná. Tak jako ty, jenž máš a znáš svoji hodnotu.
Tu hodnotu, co byla kdysi pošlapána a zastíněna. Vystup z toho stínu a nechej svou auru zářit.
S úsměvem AnJel.
