Článek
A světy se prolnuly. Ten minulý ukázal svou tvář. A našeptal, co se tu máme naučit.
My otevřeli oči pod rouškou tmy, která je zakrývala. A uviděli svět, co žijeme.
Ten pohled nebyl líbivý. Leč oči už nejdou zavřít. My zříme na svůj život a snažíme se ho uchopit. Oběma rukama.
Aby byl v souladu s námi. Už nechceme jinak. Je nastaveno. My sešli bychom z cesty od sebe. A to nemůžeme.
A tak jdeme. Suneme jednu nohu před druhou. Pomalu a váhavě. Ale s rozhodnutím, že jdeme. Ve svém srdci.
To srdce bude a je neposkvrněné. Zraněné, leč stále tlukoucí. Vibrující rezonancí Země. Našeho prapůvodu.
S úsměvem Anjel.
