Článek
Neboť dál už neexistuje cesta. Pro mne.
A tak tě pouštím. Pouštím tě celého. Už nemohu žít něčí život a vyživovat někoho.
Je mi třeba převzít zodpovědnost. Za sebe.
Já za sebe. Ty za sebe. Za to, co tvoříš. Jaké myšlenky a směr vybereš.
Neboť nemohu kráčet tam, kam já nechci. Do nemoci, do bezmoci.
A tak ti mávám. Přeji šťastnou cestu. Loučím se. A v duchu toužím, abys šel se mnou. Však nechávám to plně ve tvých rukou.
Já svůj směr znám. A tak jdu. Krokem váhavým i nejistým. Ale vím, že směr je správný. Pro mě.
Posílám všem lásku, dál už půjdeme každý sám. Nebuďme smutní, neboť připojení k sobě je vždy možné.
S úsměvem AnJel.
