Článek
Něco se ukončuje. Už nejsem ustrašená z toho, jak bych chtěla, aby vypadaly vztahy. Už mě to nedrásá. Že nejsem objímaná. Milovaná.
Obejmu se sama. Já v nejvyšší lásce k sobě. Spočinu. Já naplněná. Tím poselstvím Tvým. A srdce tlukoucí na horké dlani. Se roztřepotá.
Snáší se ke mně pírko. To znamení. Jemné a heboučké na dotek. Znamení, že jsi se mnou. Kdekoli.
Já bohabojná kráčím směrem, kde vidím pouze na jeden krok. A potom další. Nemohu jinak.
Jdu mírně. Bez překotu. Je dáno jít cestou smíru. Se sebou samotným.
A srdce otevřené. Cestička linoucí se.
Není nás mnoho, každý zprvu sám. Až doladí se, pak přidá se k ostatním. A půjde svoboden, nespoután v srdci ani mysli.
Vykročí z vězení nelásky a bludů. Co o sobě si myslel.
Nastal čas zlomu. A uviděn je nový obzor. Láká tě svojí čistou cestou. Ta září a přitahuje. Je vidoucí.
Udělali jsme po ní první krok, co hřeje nás u srdce.
S úsměvem AnJel.
