Článek
Potřebuji sebepotvrzení, které mi zvenčí nikdo nedá. Já sama ponořím se tam, kde v hlubinách si nepřipadám dost. Dost dobrá.
A podívám se zpříma do očí tomu skřítkovi, který mi tam vykřikuje. Je neukázněn a chce, abych se cítila méně. Méněcenná. Nemilovaná.
Chce, abych podlehla. Tomu pocitu nedostatečnosti. Ale já vím. Už tolikrát jsem ho seřvala a zadupala. A on zase po čase povstal.
Teď volím jinou verzi. Přijdu k němu a podávám mu svoji ruku. On položí tu svou na ni.
A pak se obejmeme. On potřebuje to objetí cítit. A já též.
Skřítek ve mně stočený do klubíčka vyplakal svou bolest. Tak i já.
Jsem s ním. Na jedné lodi, v jednom těle. Spočívám. Ve vnitřním míru.
S úsměvem AnJel.
