Článek
Někdy největší umění je nechat věci (i lidi) být. Ať plynou ve svém času. I bez úsilí.
Pokud budou chtít připojí se k Životu. Svému. A vezmou ho do svých rukou.
Však někteří budou stále jen skomírat a zaživa umírat. A stěžovat si na vše kolem. Bez toho, aby přiložili ruku k dílu.
Ty nemusíš znát své poslání, můžeš jen žít. Bez přetvářky. Autenticky. Srovnán s tím, kým jsi. To je také velké umění.
A ten tvůj čas je časem okamžiku. Kdy víš, že tvoříš bez tlaku. Na sebe. Na okolí. Umění jít uvolněně.
V klidu a míru svého srdce.
Ty věci se dějí někde na pozadí a my nemusíme v nich být ztraceni. Náš úkol je nechat být, už nejitřit staré rány.
Nechat v míru být.
S úsměvem AnJel.
