Článek
Když přestanu těm negativním myšlenkám věnovat pozornost. Myšlenkám, co strhují mne k destrukci.
Takový vzorec jsem žila snad století.
Nastal čas se posunout. Přes kolo osudu vpřed.
Nežít nechtěné.
Žít přítomnost, co zračí se v dětských očích. A neustále promlouvá a chce si hrát. Teď.
Toť má volba. Volím světlo. V tomto okamžiku žití.
Říkám ne všem destrukcím. Co neupřímné a umělé je, zhroutí se.
Jsem připravena. Vstát. Jít. Vzlétnout. Jako fénix z popela svých starých přesvědčení a polopravd.
Jdu. Vstříc světlým zítřkům. Jdu dnes.
S úsměvem AnJel.
