Článek
Toto poslední má cesta tu. Já přibita na kříž každodennosti. Trápení však již u konce. Už nelze strádat víc.
Dnové moji sečteny. A stanu na vrcholu jako vítězové stávají. Cesta byla nelehká. Zavírám oči ztrápené žalem. Co ony musely převidět.
Žehnám těm nohám, co ony musely projít. Žehnám těm rukám, co mnohokráte hladily. A dělaly, co bylo správné.
Stigma dnů dokonáno. Rozbolavěno. Jest. Už uzavírá se. Ta ztrápenost má mizí. Už neběduji. Nemohu.
Jsou to dny, kdy bůh nás opustil. Vše bolavo jest. A my spíme. Nejde se probrat. Neboť bojíme se, co uzříme.
Co v našem srdci se skrývá, to teď se rozlívá. Vychází na povrch a chce nás vyléčit.
Už proléčuje náš svět. Svět, co tu byl, už náhle není. A naše velké to prozření.
Kam ty jsi nás vzal, měl jsi v nás velké zalíbení.
S úsměvem AnJel.
