Článek
Při zprávách o špatném zacházení v domovech seniorů či o násilí v dětských domovech se málokdo cítí osobně napadený. Většinou rozumíme, že to není útok na všechny pečovatele nebo vychovatelky, ale pojmenování situací, kdy instituce zneužije svou moc proti člověku, který je slabý a odkázaný na pomoc. U porodnického násilí[1] je to jiné: urazí se nejen ti, kdo nosí bílé pláště, ale často i lidé, kteří v dospělosti porodnici zahlédli jednou v životě. Na lékaře nám nesahejte, čteme nejen mezi řádky. Přitom ve všech zde zmíněných příkladech jde o institucionalizované násilí.
A zatímco mnozí obhajují čest bílých plášťů, přehlížejí ženy, které potřebují respekt a lidskost. Ne shovívavé oslovení „maminko“.
„Ale my přece chceme jen šťastné maminky a zdravé děti.“
Zatímco nízkou novorozeneckou úmrtností se Česká republika chlubí, kde může, spokojenost žen se nikdo ani neobtěžuje zjišťovat. Proč také? Jakmile žena vstoupí do domu zvaného porodnice, její občanské jméno zmizí. Je z ní uniformní „maminka“. A pokud odchází se zdravým dítětem, MUSÍ přece být šťastná. Tak proč by se jí někdo ptal, jak je spokojená s péčí a přístupem?
Nástřih bez souhlasu? Šití bez umrtvení? Skákání na břicho?
„Proč nám tu křičíte?“
„Nebuďte hysterická!“
„Tady máte zdravé dítě a buďte šťastná.“
Krásný černobílý svět, ve kterém účel světí prostředky. Svět, kde se psychické a fyzické zdraví matky staví do opozice vůči zdravému dítěti (tedy fyzicky zdravému, psychiku novorozenci jako by neměli). Tento přístup implikuje, že jedno musí padnout za oběť druhému. Jenže skutečným cílem má být, aby z porodu vyšli plně zdraví oba: dítě i žena (a ano, nelze to vždy, ale to by tento text musel být minimálně dvakrát tak dlouhý).
Jazyk má velkou sílu. Dává lidem název pro to, co se jim dělo. Mají tak možnost zjistit, že nejsou sami. Když problém nemá jméno, těžko se hledá pomoc a těžko se něco mění. Termín porodnické násilí není obvinění, je to pojmenování. Umožňuje ženám říct: „Tohle se stalo i mně,“ a hledat podporu. Slovo, které dává věcem jméno, není útok – je to šance, že příště už žádná žena nebude muset mlčet.
Je čas mluvit o těchto zkušenostech nahlas.
[1] Termín „porodnické násilí“ je odborný pojem používaný v dokumentech OSN, Evropského parlamentu, najdeme ho i v české Strategii rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030. Označuje systémové a institucionální násilí.
Více informací najdete například zde: https://www.uz-dost.cz/
