Článek
Prázdninové dny prosycené sluncem a pocitem lehkosti bytí nás mohou zavést tam, kde bychom se za běžného pracovního dne ocitli jen stěží.
Ráda bych v této době navštívila obce a města našeho okresu. Chci vidět krásu našeho regionu, jeho přednosti, ale i nedostatky. Chci znát problémy místních, abych mohla pomoc zacílit konkrétně. Nebojím se žádného z témat. Z komunální politiky, kde jsem již šestým rokem, a to v pozici, kdy se musím rozhodovat zodpovědně vůči všem občanům, znám obvyklé bolesti obcí a měst. Znám i specifikum našeho kraje. Kraje bohatého na přírodní krásy, kraje zraněného po mnohaletém znásilňování a duchovní vykořeněnosti. Kraje, kterému chybí patriotismus a občané, kteří jsou na svůj kraj hrdí. Když si my nebudeme vážit našeho kraje, jak pak chceme docílit toho, aby byl milován zbytkem světa? Zkusme společně najít cestu, jak našemu krásnému kraji pomoci.
Prvním zastavením bylo město Verneřice. Uprostřed města se po obnově hrdě tyčí duchovní stavba. Kostel ve Verneřicích je zasvěcen sv. Anně a byla jsem moc ráda, že jsem jej mohla vidět v plné jeho kráse po zdlouhavé rekonstrukci, která vyvrcholila znovuvysvěcením zvonů a znovuotevřením samotného kostela loni na podzim. Moc si vážím naprosté odhodlanosti a vytrvalosti těch, kteří se o rekonstrukci zasloužili. Díky nim tento chrám opětovně slouží svému účelu.
Jsem moc ráda, že v našem regionu dochází k obnově duchovních památek, jako se tomu stalo ve Verneřicích. I to je důvod, proč se do Verneřic vracet.
A víte, že den svátku sv. Anny a Jáchyma (dle církevního kalendáře) byl papežem Františkem před šesti lety označen také jako den prarodičů a seniorů? Mysleme na své blízké. Vždyť jsou to mnohdy právě oni, kteří nám předávají tolik potřebné zkušenosti nabyté vlastním životem. Jsou svědky časů minulých, a to co nám předávají, bychom měli chránit jako to nejcennější dědictví.
