Článek
Charismatickému mladému umělci se kariéra rozjížděla velmi slibně. Kombinace hedvábného hlasu a hlubokých pomněnkových očí z něj okamžitě udělali miláčka hlavně dámského publika. Karel Höger však dokázal okouzlit nejen vzhledem, ale i talentem. I kolegové s ním rádi spolupracovali.
Férový mužský
Navíc jej měli za férového chlapíka, měl kolem sebe jakousi hrdinskou auru, navzdory tomu, že nepatřil mezi příliš urostlé muže, z něj vyzařovalo cosi ušlechtilého. A ženy to rozpoznaly rychle. „Měl spoustu fanynek. Dokonce jsme je z legrace označovali za Högerovu mládež, tolik jich bylo,“ vzpomínal neméně šarmantní herecký kolega Radovan Lukavský. Zdálo se, že není nic, co by mohlo jeho obraz férového a milovaného Högera narušit. Dokud se neobjevilo několik fotografií, kvůli nimž byla po sametové revoluci jeho pověst nesmyslně poškozena. Měl se dle některých paktovat s nacisty i komunisty.
Drama druhé světové války
Pro herce a umělce byla válečná doba složitá, stejně jako pro všechny ostatní. Ovšem známé tváře byly lidem i aparátu stále na očích a pod drobnohledem. Stačilo jedno špatné rozhodnutí, nachomýtnutí u určitých událostí a obraz válečného kolaboranta byl na světě. Podobně na tom byl i osud Karla Högera. Když se objevila fotografie, na níž herci Národního divadla hrdě drží vztyčenou pravici a náš umělec byl mezi nimi, teorie o tom, že umělec byl nacistický kolaborant a šel jim na ruku, na sebe nenechala dlouho čekat. „Nikdo by neměl ty lidi hodnotit, pokud si neprožil stejné situace,“ míní investigativní novinář Stanislav Motl.
Nešťastné foto
Fotka, která pošpinila pověst Karla Högera, vznikla během heydrichiády. V té době byla srovnána se zemí obec Ležáky a herci měli v Národním divadle projevit dostatečnou loajalitu s režimem. Neúčast znamenala jasný projev souhlasu s atentátem na Reinharda Heydricha a velmi pravděpodobně i rozsudek smrti. „Kolegyně mi vyprávěla, že když se nedostavila na večírek pořádaný Heydrichovým nástupcem K. H. Frankem, přijelo pro ni auto se vzkazem, že pokud s nimi nepojede, brzy pro ni přijede jiný automobil a odveze jinam,“ vzpomínal na pohnutou dobu Luděk Munzar.
Novinářský šum
Humbuk kolem hajlujícího Högera byl médii značně zveličen. „Na té fotografii byl zabrán z blízka, stál totiž v uličce. Při dalším pohledu je však vidět, že byl jedním z mnoha umělců,“ vysvětlil Motl věci na pravou míru.
Pravá tvář
Höger se v pohnuté době nacistické mašinerie musel chovat ukázkově k režimu. Skrýval totiž velké tajemství, jehož odhalení by mu přinejmenším vysloužil transport. O jeho dvojím životě neměl takřka nikdo ponětí, ostatně chlubit se nepřipadalo v úvahu a po válce to neměl zapotřebí. Legendární umělec byl už od roku 1943 členem odboje proti nacistům, fungoval jako zpravodajská spojka a pod krycími jmény EVA 036 nebo Kolanda 036 vozil šifrované zprávy z okolí Zlína do Prahy. Kromě toho podporoval rodiny, jejichž členové se ocitli v koncentračních táborech. Když se ocitl v nebezpečí spisovatel František Kožík, na nějž dotíralo gestapo, ani tehdy Höger nezaváhal a poskytl mu bezpečný úkryt.
Vstříc nebezpečí
Svou statečnost nabrala ještě další rozměr. Podle Stanislava Motla se herci podařilo proniknout do terezínského ghetta a doručit velmi důležitou zásilku: „Podle všeho se mu to podařilo asi dvakrát. Bylo to nesmírně riskantní. Kdyby se nešťastnou náhodou připletl do transportu, který pokračoval do koncentračního tábora, byl by konec.“ Osud stál ale při Högerovi, který měl podle všeho doručit do ghetta tolik potřebné léky.
Hrdinství zamlčel
Se svým počínáním se nikdy nikomu nesvěřil. Neslučovalo se to s jeho povahou. Pomáhat druhým pro něj byla naprostá samozřejmost. „Nikdy mi nic neřekl. Nepřipadalo mu vhodné hovořit o své odbojové činnosti,“ prozradila Högerova druhá manželka Eva.
