Hlavní obsah
Názory a úvahy

Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat

Foto: Anna Stramova

Nedá mi to se nevyjádřit k letošnímu Pride festivalu. Ne k samotnému týdnu plného akcí, který završil pochod ale k tomu, co tak neuvěřitelně začalo vykukovat zpoza závěsů.

Článek

Nejprve si pojďme říct neuvěřitelná pozitiva. Jedno z hlavních je to, že nedošlo k žádnému útoku, napadení nebo nedej Bože k činu proti lidským životům. Bizarní, že ano? Když člověk musí být vděčný za to, že přežil týden duhy a setkávání LGBT komunity.

Za druhé, týden plný opravdu poučných a skvěle zorganizovaných akcí. Od přednášek, divadla, tanečků až k testovacím centrům, která chrání i naše zdraví. Queer komunita totiž paradoxně ví, jak se chránit a pečovat o své zdraví, mnohem více, než (dovolte mi ten termín) „normální“ hetero páry. Divný Karle!

Jako poslední velké plus kvituji, že média tentokrát (většina medií) vytvořila reportáže, které nebyly zavádějící a kvazi ne prvoplánově šokující. Posíláme klíčenku. A dá-li zdraví, tak zase za rok. Díky.

Teď to nejsmutnější, co mi rozpálilo moji krev, která zbyla.

Jak jsem poznamenala, většina médií dokázala udělat neutrální reportáže. Pak se ponoříte do darkwebu komentářů. A zde začíná úvaha s fakty o stavu společnosti.

Nenávist do společnosti nepatří. Je zdravé se naštvat a občas někoho proklít do sedmého kolene, ovšem všeho s mírou. Projevy, které se na internetu objevily v hojném počtu, nejsou v pořádku. A kdo má mozek a srdce, měl by se jasně vyhradit a nebýt potichu.

Nabádání k opakování tragédie v Berlíně, nabádání k použití zbraní, narativ nacistické myšlenky, stovky a tisíce komentářů k vystřílení. Rok od roku je síla páté kolony větší a větší a pokaždé se modlím, aby se komentář neproměnil v čin. A to není v pořádku.

Nemusíte souhlasit a nemusíte se účastnit nebo kývat se souhlasem, že se vám Pride líbí. Ale uvědomte si, že jsme lidé. Vaše dcery, vnučky, přátelé, kolegové. Neútočíte na „teplouše“ ale na lidi. A tak, jako roste síla nenávisti proti LGBT, poroste časem i negativní konotace k jiné skupině. Zabrzdit to jde jedině tím, že se vždy postavíme a budeme hlasití. O tom je Pride.

Poslední mi dovolte báseň od anglického teologa a spisovatele Martina Niemöllera:

THEY CAME FIRST for the Communists,

and I didn't speak up because I wasn't a Communist.

THEN THEY CAME for the Jews,

and I didn't speak up because I wasn't a Jew.

THEN THEY CAME for the trade unionists,

and I didn't speak up because I wasn't a trade unionist.

THEN THEY CAME for the Catholics,

and I didn’t speak up because I was a Protestant.

THEN THEY CAME for me

and by that time no one was left to speak up.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám