Článek
„Dej si ruku před pusu!“ To jsem jako malá slýchávala pokaždé, když jsem zakašlala nebo kýchla. Jinak řečeno – to, že prskat na ostatní je neslušné, se traduje už dlouho. Není to žádná novinka.
Dnes jsem byla po delší době v Praze a jela tramvají. Když jsem se zvedla ze sedačky, tak si na moje místo rychle sedla mladší žena. Trochu mě to překvapilo – v tramvaji bylo prázdných míst dost. Za mnou se k východu přibližovala starší paní a podivně se na mladší ženu dívala.
Když se ke mně paní ještě více přiblížila, zaslechla jsem, jak si pro sebe brblá: „…tak nejsem očkovaná a nemám roušku. Prostě jen kašlu. No a co?“ Rychlé přesednutí tím dostalo nový kontext.
Za zakašlání bez zakrytých úst nás všechny káraly už naše babičky. Tehdy to znamenalo dát si před pusu alespoň ruku nebo kapesník. Nehledě na to, jaký máme názor na roušky nebo očkování, zakrývat si ústa při kašli bylo normální. Kdy jsme přestali?
