Článek
Podle studie z roku 2021 se toho dopustí přes 75 % rodičů na sociálních sítích. Z toho se téměř 30 % nikdy nezeptá, jestli vůbec můžou (což může pramenit jak z toho, že jim je to zkrátka jedno nebo z toho, že dítě je tak malé, že tomu nerozumí a na otázku by ani neodpovědělo). 32 % náctiletých uvedlo, že jejich rodiče dávali na internet jejich fotky nebo videa, i když je požádali, aby to nedělali.
Studie také dokázala, že rodiče jsou názoru takového, že překliknutí jejich profilu na „soukromý“ je ochrání. Nebo, znovu, je jim to jedno.
Účty se kradou, fotografie se krmí AI modelům nebo rovnou dětským predátorům.
Někteří rodiče k fotce z první narozeninové oslavy přidají celé jméno a příjmení dítěte. Bohužel i děti se mohou stát terči krádeže identity.
Dobrý vliv nemůže mít na dítě ani to, když od narození místo obličeje maminky a tatínka vidí akorát telefon, který fotí a nahrává úplně všechno, co dítě udělá.
Co se stalo s kladením důrazu na opatrnost?
Moc dobře si pamatuji konverzace se svými rodiči - nikdy nikomu na internetu neříkej své jméno, nikdy nikomu na internetu neříkej kde bydlíš, kam chodíš do školy, kolik ti je let…
Sice je teď jiná doba, to ale neznamená, že můžeme s opatrností přestat. Řekla bych dokonce, že by měli být lidé více opatrní. Opak se ale stává skutečností a na internetu se běžně objevují fotografie dětí na nočníku nebo během koupání.
Ano, uvědomuji si, že to, že se malý Josífek konečně naučil sám na nočník, je pro rodiče důležité. Pojďme to tedy s rodinou sdílet osobně - prostě si to řekněte u kávy; pokud cítíte potřebu to všem oznámit hned, zavolejte si. Sdílení fotografie dítěte na sociální sítě v tak zranitelném stavu určitě není ta správná cesta, i když je to v domění, že na můj soukromý profil nemůže vidět nikdo krom lidí, kterým to dovolím.
Cokoliv dám na internet tam navždy zůstane a přístup k tomu mají s trochou snahy úplně všichni. Není složité si představit, že se tak tento obsah může dostat do rukou lidem, kteří by k němu přístup mít neměli.
Je to nepříjemná myšlenka, ano, ale mluvit o tom je důležité. Důležité je si také uvědomit, že to za to nestojí.
AI a citlivé fotografie a videa dětí
Jak umělá inteligence generuje obrázky jsem krátce zmínila ve svém předchozím článku. Úplně jednoduše: nic nevymyslí. Všechno zakládá na tom, co viděla.
Co se tedy stane, když se někdo rozhodne pomocí AI vyrobit CSAM (child sexual abuse material - materiál zobrazující sexuální zneužívání dětí)? Otázka, která bohužel není hypotetická.
Ano, správně. Dítě na vygenerovaném obrázku nebo dokonce videu se bude podobat dítěti, které mohl dát na internet zrovna někdo, koho znáte. Samozřejmě jsou také případy, kdy někdo může zmíněný obsah vygenerovat záměrně tak, aby vypadal jako specifické dítě.
Zkrátka nechutnost.
Pokroku, pokud se tomu v tomhle případě tak vůbec dá říkat, nezabráníme. Můžeme ale zabránit tomu, aby se takové věci děly dalším dětem.
V některých zemích se CSAM vytvořený umělou inteligencí ani nepovažuje za nelegální, dokud není sdílený s jinými lidmi mimo domov. Také se počítá s tím, že děti v těchto materiálech jsou „fiktivní“. Jelikož my ale víme jak generativní AI funguje, dochází nám, že fiktivní to nebude nikdy.
Jak jinak jsou děti ohroženy?
Jako první mě napadá něco, co vidím až moc často. Místo toho, aby rodiče trávili s dětmi čas a starali se, jim vrazí do ruky telefon nebo v lepším případě rovnou tablet. Hlavně aby byl klid.
Čím je dítě mladší, tím spíš by telefon nebo tablet mít nemělo. Určitě ne takovým způsobem, jak to hromada rodičů dělá - nechat děti u oběda koukat na videa vertikálního formátu. Nejen že to má negativní dopad na všechny okolo tím, že kolikrát přes hlasitost videí není slyšet vlastní žvýkání, hlavně to má ale špatný dopad na dítě samotné.
Je dokázáno, že krátká videa kvůli nepřirozené stimulaci mozku, kterou dodávají, negativně ovlivňují lidskou pozornost. Horší je to samozřejmě u dětí, které nejsou ani zdaleka plně vyvinuty. Člověk tak poté potřebuje víc takové stimulace. Ty rychle se měnící scény, zářivé barvy,…
Není to vůbec zdravé.
Navíc ne všechen obsah například na YouTube (i se zapnutým filtrem pro pouze dětský obsah) se dá považovat za vhodný. Opravdu, zkuste si někdy chvilku „poscrollovat“ na YouTube kids.
Když už dítěti chci zařízení z nějakého důvodu dát, dobrou alternativou by byly třeba aplikace na malování nebo cokoliv výukového. Samozřejmě stále v rozumných mezích. Narozdíl od bezmyšlenkovitého konzumování videí to má potenciál pomoct s vývojem. I za cenu toho, že se dítěti budu pak muset věnovat jako každý jiný rodič, ne ho jen strčit do rohu s telefonem a mít pokoj.
Co se sociálních sítí týče, vždy si budu stát za tím, že by mělo být čistě na rodičích, kdy a zda vůbec na ně své děti pustí. U nás zatím tu moc mají, ale to se může dříve nebo později kvůli dění ve světě změnit - například v Austrálii se, pokud se nepletu, musíte prokázat občanským průkazem (kvůli věku, prý), abyste se mohli přihlásit na určité sociální sítě. Některé nadcházející počítačové hry budou údajně požadovat totéž.
Tímto bych chtěla všechny vyzvat, aby se tomu, prosím, vyhli. Ani občanský průkaz, ani fotografii platební karty, ani nic podobného na internet nedávejte, i kdyby to chtěla firma, které věříte. Data unikají neustále a my nikdy nevíme, u koho na disku skončí a co s nimi ten člověk bude dělat.
Sociální sítě by měly rozhodně být téma, které rodiče se svými dětmi probírají. A myslím tím opravdu probrat a poučit, v klidu. Žádné přehnané strašení ani výhružky.
To by ale sami rodiče museli vědět, o co všechno vlastně jde. Na základě studie uvedené na začátku článku tomu tak nejspíš ale není.
Možná by se „ti nahoře“ mohli místo sběru dat soustředit na vzdělávání lidí ohledně nebezpečí sociálních sítí, když jim (údajně) tak moc záleží na bezpečí dětí na internetu.
Na sítích samotných se bohužel pohybuje subžánr sublidí, kteří mají ne-tak-moc-sub zájem o děti. Vytvořit falešný profil, jak všichni víme, není nic těžkého. A právě o tom je nutné doma mluvit. Přesně tak, jako se s dětmi mluví o tom, aby nelezli nikomu cizímu do auta.
Když už jsme u těch aut, odběhnu rychle od téma internetu - proč mají někteří potřebu dávat si na auto jména svých dětí? Děti jsou mnohem víc náchylné věřit někomu, kdo vypadá, že je zná; i když je to jenom jejich jméno. Zbytek, myslím, popisovat nemusím.
Internet je skvělé místo, kde se toho můžeme hromadu dozvědět, můžeme se díky videům hodně věcí naučit, můžeme na něm sdílet své výtvory… Je ale důležité si uvědomovat všechna nebezpečí, na která můžeme narazit. Děti, které si tohle neuvědomují, jsou v nebezpečí. Tohle ale začíná u rodičů. Klidně i u sdílené roztomilé fotky z nástupu do první třídy.
