Článek
Nedávno jsem byl na obědě v restauraci, a to, co jsem zažil, úplně změnilo můj pohled na výchovu dětí.
Jenom si sednu a začnu jíst, a hned od vedlejšího stolu slyším: „Co zas děláš? Jez a nedělej blbosti!“ a „Nekopej těma nohama všude kolem sebe, nikoho tvoje chování nezajímá.“
Ne, to opravdu nezajímá, tak na to jeho chování pořád neupozorňujte. Zajímá mě spíš ta paní, co se dusí. Ale ne, už je v pořádku.
A, protivná rodina už odchází. To je zase křiku! Otočím se. A pán zase jede: “ Jířo, vem si bundu! Jířo, pozor na tu sukni! Jířo, nezapomeň na ten batoh!“ Kluk vyjeveně hledí neznámo kam, dívka nereaguje. Až teď mi to začíná docházet. Takže Jiřina a Jiřík…
To je ale opravdu hloupé, pojmenovat své děti stejně. Podle vzhledu bych dokonce soudil, že to jsou dvojčata.
Ne, takhle bych opravdu své děti nevychoval.
