Článek
Když byl synáček či dcerka malí, velmi nerada jsem s nimi kamkoli cestovala. Měla jsem zaběhnuty denní rituály, které jsem dodržovala. Děti na ně byly zvyklé a život byl pohoda. I když jednotvárná, chvílemi otravná, ale pohoda. Děti fungovaly a to bylo hlavní.
Kolikrát mě ubíjela ta denní jednotvárnost, ale při představě cesty někam na výlet se mi rosilo čelo.
Když není dítěti ani rok, většinou spí několikrát za den. Pokud nespí je unavené a nevrlé. U nás bylo jedno i druhé dítko navyklé spát v postýlce. Ven jsem s ním chodila, aby koukalo. Vzdala jsem procházky se spícím dítětem v kočárku, jelikož u nás na vesnici nebylo moc míst, kam s kočárkem jít, aniž by vám dítě nevzbudil štěkající čoklík. Proč, to ale rozebírám. Zkrátka jak dítě nebylo zvyklé usínat v kočárku, byl se spánkem někde v luftě problém. Dítko nakonec většinou v kočárku usnulo, ale dalo to sakra zabrat.
To bylo jedním z důvodů, proč jsem opravdu nemilovala výletování s malým dítětem. Krom problémům se spánkem byl problém i s jiným prostředím, jídlem, přebalováním a celkově rozloženým denním harmonogramem.
Na cestách denní harmonogram dodržovat moc nešel a bylo to celkově náročnější. Místo užití si výletu se neustále něco řešilo kolem dítěte a ten únik do jiného světa mě díky těm neustálým starostem moc nenadchl. Vždy jsem se těšila do klidu domova, kdy nebude spánek, jídlo ani něco jiného dělat problémy.
Podobné to bylo s dovolenými. Dovolená s dětmi úplně dovolená není. Celý rok máte službu u dětí 24/7 a když nadejde chvíle dovolené, kdy byste si třeba ráda aspoň malinko vydechla, je to ještě horší.
Naštěstí jsme na dovolené nejezdili nikterak daleko. Týrat sebe i malé dítě několikahodinovou cestou někam k moři jsem opravdu nechtěla. Stejně malému dítěti je úplně šumák, jestli je u moře a nebo u českého rybníka. Důvodem proč s malými miminy lidé jezdí někam daleko k moři jsou jen a jen oni sami. Malému díťátku je to fakt buřt.
Všechno pobalit, nic nezapomenout, nejlépe ani dítě je strašné. Když se přijede na místo dovolené, zas se musí vše vynosit, vybalit, sestavit, srovnat. U toho otravného přenášení a přerovnávání jsem se začínala těšit až pojedeme zase domů a nebudu muset tohle všechno dělat.
Nakonec byl úkol splněn, prostředí změněno a mohlo se zase domů. Z dovolené jsem se vracela ne odpočinutá, ale vyřízená.
Po dovolené jsem měla vždy pocit: „To bychom měli a teď bych potřebovala tu dovolenou já.“
