Jak jsme konečně Pokáče v O2 aréně dali

V sobotu 16. 5. 2026 od 18:00 se konal v O2 aréně Pokáčův druhý obří koncert. První koncert v této hale v září 2022 kolem nás jen tak nenápadně prosvištěl. V tu dobu jsme měli poněkud jiné starosti než bloumat po kulturních akcích. S ročním dítkem nějaké velkolepé hudební kratochvíle nepřicházely na mysl.

O 4 a čtvrt roku později byla situace konečně jiná. Starší i mladší dítko vyrostlo, a tak jsem letos v lednu po dlouhých úvahách došla k přesvědčení, že si to prostě nemůžeme nechat ujít, navíc, když celkem mastné vstupné bylo možné uhradit ze zaměstnaneckých benefitů. Pohodinda…

Půlka května, to by mohlo být v pohodě, říkala jsem si. Chřipky už v tu dobu nejsou, rýmičky jsou furt, ale dvě hodiny zvládneme i totál zanudlený, kdyby náhodou, to prostě půjde! Vše jsem viděla zalité sluncem.

V lednu na mě působil koncert v květnu jako hudba daleké budoucnosti, ale nějak se stalo, že to docela rychle uteklo.

Cože? Už za týden? Tak super. Byl nejvyšší čas začít 7letého a 4letou připravovat na návštěvu této kulturní akce.

„Za týden pojedeme na koncert do takové veliké budovy,“ oznámila jsem dětem a čekala na reakci. Naštěstí, byla pozitivní. Dětičky se začaly těšit a ta mladší se nezapomínala dotazovat několikrát za den, kdyže to tam do té velké budovy už konečně pojedeme. Že už tam chce.

Písničky pro dětičky z posledního Pokáčova alba Ovce na pohovce jsme měli již mnohokrát prosvištěné. Doprovázely nás na cestách autem i doma při chvílích volna, přípravu jsme tedy nepodcenili. Tančící hroch, Ovce na pohovce či Plínová bomba to u nás hrálo celkem často.

Ale pak přišla středa večer. Už se jen 3× vyspat a jedem.

Po delší době jsem se dostala k výměně povlečení. Nějak déle nebyl čas a lidi, ale už by to chtělo, říkala jsem si.

Převlékla jsem všechny postele, které mi přišly pod ruku a jak už to bývá dle Murphyho zákona, dcerka si po večeři začala stěžovat, že ji bolí bříško. Hm… Vykadit se nepomohlo.

Do háje! A já zrovna převlíkla postele a v sobotu jedeme na ten koncert! šrotovalo mi v hlavě. Takhle to přesně začalo před jarňáky. Dceru rozbolelo večer břicho, v noci se pozvracela a po pár dnech i syn a já a muž strávil den na záchodě. Super! Místo lyžování o jarňácích jsme se jen polomrtvý váleli v posteli a prali znečištěné prádlo. To se jako teď bude opakovat? Do háje zelenýho!

Dcera šla spát. Asi po půl hodině se přesně podle mého očekávání opravdu pozvracela. Sice jsme jí dali k posteli lavor, ale ten to nezvládl. Krom dítěte to chytla čistě povlečená postel a s ní i oblíbená plyšová kočičí spolunocležnice.

Odevzdaně jsem převlékla dítě i postel a vše odnesla k likvidaci. V mysli se mi rozjely velmi živé pesimistické představy. Super, tak už se těším, až to chytíme i my ostatní a pojedeme leda tak do pšoudele a ne na koncert, vykreslovala jsem si situaci - všichni v sobotu zelený a podělaný.

Ale prd! Rozhodla jsem druhý den, poté, co jsem se s nenadálou situací psychicky vyrovnala. Prostě budeme zdravý. Nikdo z nás to nechytí a i kdyby, prostě v sobotu večer budeme v pohodě! zatvrdila jsem se.

Do konce týdne jsem dceru nechala doma a čekala, co se bude dít. Naštěstí se opravdu nedělo nic. Dcera si dva dny, kdy nemusela do školky, náležitě užívala u pohádek a při rozbordelizovávání naší domácnosti. Jídlu až tak moc nedala, ale už nezvracela a ani neměla střevní potíže. A ani nikdo jiný nic nechytil.

Těžko říct, co to mělo znamenat. Možná to byl opravdu pouze Murphyho zákon ohledně čistě povlečeného lůžka.

Je to tu!

Nadešlo tedy tolik očekávané sobotní odpoledne. Dali jsme sváču, druhou si vzali s sebou do auta a vyrazili vstříc Praze. Na pohodu jsme zaparkovali na místním parkovišti a přemístili se k severnímu vchodu do budovy.

Lidu tu bylo celkem dost.

Mnozí rodiče držící za ruce své ratolesti jen tak bezcílně bloumali po chodbě. Jiní řešili stravu, včasné vyprazdňování močových měchýřů, nakupování Pokáčova merche, či naháněli ovce potulující se po okolí. Mezi návštěvníky se objevil i medvěd.

Před šestou se všichni odebrali na svá místa a napjatě očekávali, co se bude dít.

Pár minut po šesté se rozsvítila obrazovka nad podiem s bloudícím Pokáčem v zákulisí. Řev přítomných ho toulat se příliš dlouho nenechal.

Pódium bylo vymakané, uprostřed stál domek s otevírajícími dveřmi, který se v průběhu večera tematicky měnil. Celý večer zahájila písnička Máme velkou hromadu, následovaná procházkou V lese, kde se objevil i velký sympatický plyšový medvěd, který se ihned pustil do přátelení s dětmi přítomnými pod pódiem.

Poté připlaval Kladivoun, Paní s kabelkou si došla na velkou, dorazil Rodinný typ a Plínová bomba. Po Fotbalu si Pokáč odešel do zákulisí pokecat s ovcemi a medvědem o tom, jak se mu zatím daří a potkal tam Santu, který si přivydělává úklidem, aby měl na všechny elektronické dárky, jež pomocníci vyrobit zkrátka neumí.

Byla to nápaditá linka, jak zařadit do programu koncertu v květnu vánoční píseň Jsou tu Vánoce.

O Vánocích napadl sníh, který bylo nutné uklidit s Karol a Kvídem, Hurá jde se uklízet. Poté dorazil Koriandr šel na vandr, následovaný kontaktní písní Nešahej na mě doplněnou o Kiss cam. První blok uzavřel Tančící hroch.

Dvacetiminutová přestávka, kdy si velké množství osazenstva pokusilo zajít vyprázdnit měchýř, utekla rychlostí blesku.

Druhá část koncertu myslela i na dospělejší publikum. Zahájily ji Vlasy a Úplně levej. Čas zpomalil u písničky Mamutě, kdy Pokáč přeletěl přes O2 arénu do její zadní části. Tam zazpíval písničku Patrik Šik a zmizel na chodbu.

Na obrazovce se objevil záběr z prázdné chodby, kde Pokáč opět vedl hovor s medvědem. Napadlo ho, že zavolá Michalovi z Kouzelné školky, zdali nechce dorazit. Ten, jen jistě čirou náhodou, byl zrovna v zákulisí a připravený na výstup na pódium. Po zábavné vložce pokřtil Pokáč s Michalem své dětské album Ovce na pohovce a následovala samotná písnička Ovce na pohovce.

Aby rodiče nebyli opomíjeni, obdrželi na rozptýlení písničku Vymlácené entry a Solitaire. Pro děti Pokáč zahrál Žábu a ptáka, pak všechny poučila Říkala paní Macatá s Tanculienkou a Smejkem, Matfyzák na discu a jako poslední Hudba je pro všechny doprovázená dětmi podporovanými Pokáčovou nadací.

Následovalo již poslední video ze zákulisí z porady s ovcemi a medvědem, kde se Pokáč dozvěděl, že nezahrál Kočku!

Řev O2 arény ho přivolal zpět na Mám doma kočku a závěrečnou písničku na dobrou noc Svět už zhasíná.

Propojení písniček s videi ze zákulisí bylo povedené, děti si celý večer velmi užily.

Pokáčova O2 aréna pro dospělé, teď děti, tak potřetí pro seniory? Nu, uvidíme.

My to zvládli celkem bez problémů, děti si ani nestěžovaly, že už chtějí domů. Spokojeně dlabaly popcorn. Dcera v průběhu koncertu zvládala k tomu všemu navíc i neustále cestovat mezi sedačkou, podlahou a proskleným zábradlím. Očividně dobrý baterky.

Mé hodnocení? Jednoznačný úspěch. Užili jsme si to. Navíc snad jako zázrakem jsme sebe ani nikoho z okolí nezlili trvale otevřenými plastovými lahvemi s pitím. Víčka by byla prý bezpečnostní riziko, tak nevím.

Písničky Pokáče nás neomrzely, dali jsme si je i cestou domů.

Co říci závěrem?

Zkrátka, Pokáčovu O2 arénu jsme konečně dali a bylo to super!

Díky za ni.