Článek
Velmi ráda poslouchám podcasty Čestmíra Strakatého, který si zve nejrůznější hosty. Už dlouho mě štvalo, že slyším z rozhovorů jen půlku a tak jsem se stala jedním z jeho předplatitelů.
V úterý vyšel na herohero a o chvíli později i na youtube nový rozhovor s Martinem Ondráčkem, velmi zajímavým človíčkem, který má na starosti občanskou inciativu Dárek pro Putina. Bylo poutavé si vyslechnout informace o tom, jak vlastně fungují. Ale až na závěr rozhovoru přišlo to nejzajímavější a nejsilnější téma a je mi líto, že si tento konec nemůže poslechnout každý. Každý by ho totiž slyšet měl. Otevírá oči.
Martin Ondráček je člověk, který má díky svým činnostem o dění na Ukrajině celkem přehled. Není to žádný odborný analytik, ale očividně ví, co říká, nebo tak alespoň působí. Na závěr zmiňovaného rozhovoru se zamýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby Rusko Ukrajinu nakonec přeci jen opravdu získalo a co by to dozajista znamenalo pro nás. Podle něj bychom si v tomto nehezkém případě měli začít připravovat zákopy někde u Břeclavi.
Pojďme si to rozebrat a nebuďme naivní, že Rusové jsou vlastně hodní bratranci z východu. Jak jsou ve skutečnosti hodní ukázali v Buči i jinde.
Rozeberme si to.
Rusko je imperiální velmoc, která nebere v potaz zájmy nějakých malých států. Je to obří stát, který touží po obnově své sféry vlivu. Chce být opět číslem jedna, před kterým se okolní svět třese strachy.
Naše členství v NATO berou Rusové jako něco dočasného, něco co pomine a my se vrátíme do jejich široké slovanské náruče.
V Rusku dnes vládne totalita. Neexistuje tam jakákoliv opozice. Všichni mající odlišný názor jsou v lepším případě ve vězení, v tom horším kdesi ztraceni na Sibiři, či po smrti. Fakt.
Je to brutální režim nestarající se o život obyčejných lidí. Stará se jen o bestiální válku na území sousední země. Rusko chce Ukrajinu. Popírá její právo na existenci a vůbec se s ní nemíní bavit. Chce ji dostat do své moci a proto tak hrozně nenávidí Zelenského, který budoucnost svého národa vidí jinde.
Nyní se zamysleme, co by se asi tak stalo, kdyby Rus opravdu získal Ukrajinu do svého vlivu. Část území by si jistě rovnou připojil k Rusku a zbytek by ovládl skrze loutkovou vládu.
Co by se asi dělo pak?
Padli by si Ukrajinci s Rusi do náruče a řekli si:
„Co jsme si, to jsme si, jsme přeci příbuzní?“
Pochybuji. Rusko by začalo likvidovat veškeré své odpůrce, což by zapříčinilo obrovskou vlnu emigrace. Většina národa by jistě nechtěla zažít perzekuce nebo rovnou nastoupit do trestaneckých táborů, které by zaručeně pro podporovatele západu byly zřízeny.
A kam by tito ukrajinští utečenci asi šli? Velmi pravděpodobně do Polska a taky k nám.
Pro voliče SPD a Stačilo: Chcete tady mít miliony ukrajinských uprchlíků kvůli tomu, že Ukrajinu přestaneme podporovat a darujeme ji Rusku?
Já tedy ne, ať si bydlí raději doma.
A co by se dělo dál?
Rusko by získalo obilnici Evropy a začalo by nemilosrdně cvičit s cenami obilí, což by mělo velký vliv na celý svět. Kolik by asi v té době stál bochník chleba? Pár set? Těžko říct.
Rusko by také získalo nové lidské zdroje a mělo možnost se dovyzbrojit.
Jen naivové a lidé pod silným ruským vlivem si mohou myslet, že by to Rusku stačilo. Že by ziskem Ukrajiny chuť Ruska na další území zmizela? Hitler si snad po Mnichovské dohodě řekl:
„Jé, tak to jsem už spokojený a nic víc nechci?“
Ne, s jídlem roste chuť. Tehdy i dnes.
Pobaltí, Polsko, Slovensko a pak jsme tu my. Chceme být opět pod vlivem Ruska? Nestačilo nám to před rokem 1989?
Pochybuji, že by se současné Slovensko Rusku jakkoli bránilo. Očividně by se mile rádo vrátilo do jeho široké náruče. Silné náznaky tohoto vývoje vidíme v jejich současných úlisných návštěvách Moskvy.
Co by pak zbývalo nám? Bránit se anebo se také vzdát. Pokud bychom se bez boje vzdali jako v roce 1939 Německu, čekalo by nás to samé, co Ukrajinu. Návrat strachu, perzekucí, trestaneckých táborů.
Na naší politické scéně působí řada politických stran. Mnoho jich je jednoznačně prozápadních, které odmítají jakékoli ústupky imperiální mocnosti. Ale pak jsou tu mnohé toužící po vystoupení z EU či z NATO a omlouvající chování Ruska.
„Vždyť oni Ukrajinu nechtějí, oni jen brání své lidi, to Ukrajina a hlavně USA za to může, že Rusko vraždí nevinné civilisty na Ukrajině.“
Jak je toto tvrzení nesmyslné a cíleně zkreslené.
Přesně tyto řeči jsou pouhé papouškování ruských lží, které naši společnost ničí. Ohrožují naší suverenitu, protože postupně nahlodávají naše odhodlání se bránit. Snaží se nás zmanipulovat, stejně jako Slovensko, jehož vláda leze Rusku bezostyšně do zadnice.
Rusko chce zničit jednotu Evropy, jednotu NATO, protože moc dobře ví, že když budeme jednotní, nezmůže nic. Veškeré vlivy, které jednotu narušují, jen přihrávají vrahům v Kremlu.
Bohužel se tato hra Rusku velmi dobře daří, je to vidět na vývoji Slovenska, či Maďarska a na velké rozštěpenosti našeho národa v pohledu na podporu Ukrajiny. A co čekat od nového prezidenta USA?
Je mi z toho zle. Zle, jak někteří schvalují a omlouvají vrahy nevinných civilistů. Rusové dnes nic jiného nejsou, jen obyčejní vrazi toužící po moci. Se zločinci se jednat nemá a rozhodně se nemá přistupovat na jejich podmínky.
Trvalá významná podpora Ukrajiny, jednota Evropské unie a NATO je jedinou správnou cestou, která nás může jako suverénní stát ochránit.
V jiném případě začněme budovat zákopy u Břeclavi anebo si sbalme svých pár švestek na útěk do zahraničí, nástup do uranového dolu či na lezení Rusku kamsi.
Kéž by toto celé bylo jen pouhé strašení. Uvidíme za sto let…
zdroje:
