Článek
Nedávno jsem se setkala se zajímavým člověkem s neuvěřitelným přehledem, který mi lehce nastínil situaci na naší politické scéně a přiblížil mi, jak je to u nás celé zcela zašpuntované. Zda je to opravdu pravda či ne, nechám na posouzení vám.
Do politiky vstupují specifičtí lidé. Pokud se to zjednoduší, tak jsou dvou typů. Jedni jsou snílci, kteří chtějí svět kolem sebe měnit k lepšímu a druzí, kteří tam vstupují kvůli vlastnímu prospěchu.
Snílci, velmi často schopní lidé se znalostmi a zkušenosti z praxe, se velmi brzy po nástupu do funkce střetávají s tvrdou realitou, kdy prosazení nějakých pozitivních změn je prostě nereálné. Nejen to, že fungování poslanecké sněmovny je velmi zdlouhavé, komplikované a jednoduše nudné, ale je to jen viditelná špička ledovce skrývající ještě složitější podhoubí neviditelných osob tahajících za nitky a vodicích si politiky.
Korupce, miliardové daňové úniky, o kterých se nemluví a neřeší, lobbing, zastrašování, ti skrytí pod hladinou mají moc a vliv. Jsou to staří pardálové, které vyškolila 90. léta a prostě v tom umí chodit. Jen pozor na to, aby jim někdo náhodou nešlápnul na kuří oko.
Proč stát neřeší nefunkční a prodělečnou Českou poštu? Proč neřeší živnostníky, co významnou část své práce dělají bez papíru? Proč nejsou tito lidé motivováni k tomu, aby to nedělali? Proč nejsou veškeré státní zakázky zveřejňovány i ty zcela nejmenší? Proč není daň na tiché víno? Je to alkohol jako každý jiný. Proč už dávno není stát kompletně zdigitalizován? Lobbing a nic než lobbing a nitky v pozadí.
Dalším významným problémem je velké množství lidí na důležitých místech typu TO NEJDE, což také lehce souvisí s předchozím a s celkovou krizí politiky, kdy je nedostatek profi lidí ochotných do politiky vstupovat. Lidé, kteří by politiku dělat měli, tam nechtějí a ti co na to nemají, tam jsou.
Každou chvíli slyším rozhovor s nějakým opravdovým odborníkem z praxe, který ví, co by stát měl přesně dělat, aby se z toho marasmu nekonečné byrokracie a neefektivnosti dostal, ale jsou to jen hezké řeči. Nikdo z nich do politiky jít nechce.
Proč? Nechce vstupovat do té nepropustné bažiny a nechce si kazit svou reputaci.
„Jo ty chceš do politiky? Jo, tak to je jasný, si chceš namastit kapsy, co?“
Dokud tam, ale noví lidé nebudou chtít vstupovat, nic se nezmění, začarovaný kruh.
Co s tím?
Počkat ještě pár let, než tato zašpuntovaná generace politiků a jejich podhoubí zmizí a doufat, že přijde konečně nová efektivnější generace s touhou něco měnit.
Nebo se začít modlit, aby se objevil někdo inteligentní s lehkým mesiášským komplexem, kdo se nebude bát vstoupit do těch nehezkých vod a pokusí se strašnou pověst politiků změnit. A nebude se muset u toho nechat potetovat, polít ledovou vodou, vykouknout z toalety anebo převléknout za hranolky.
Anebo to chce odhodlané investigativní novináře a aktivní občanskou společnost, která se zajímá o problémy státu a tlačí své představitele do změn, které to totální zašpuntování prorazí.
A z celostátního hesla TO NEJDE se konečně stane KDYŽ SE CHCE, VŠECHNO JDE.
Bohužel letošní volby velmi pravděpodobně žádnou velkou změnu v tomto směru nepřinesou. Vymění se jen těch pár na viditelných místech, ale ti dole, ti co nejsou vidět, jen tak nezmizí.
Současná politika je zkrátka aktuálně taková trvalá deprese.
FACT or FICTION?
