Článek
Kdo stojí za nenávistnou kampaní, která se rozjela proti naší hlavě státu?
Proč mají někteří tu potřebu prezidenta neustále i sprostě urážet a nadávat mu?
Proč se ho někteří snaží onálepkovat jako prezidenta opozice a zúžit mu tím voličskou základnu, když to není pravda?
Kdo se ho tak bojí, že ho potřebuje odstranit z veřejné funkce?
Co udělal vlastně tak hrozného? Čím si tyto útoky vysloužil?
To jsou otázky, na které nejsou známy jednoznačné odpovědi. Můžeme si je jen domýšlet.
Obdobně nehezká a nenávistná kampaň se snesla i na slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou, když se začal přibližovat okamžik obhajoby jejího mandátu. Do čela vlády se v tu dobu dostala skupina vedená pomstychtivým bývalým premiérem Ficem, který nenechal na prezidentce nit suchou. Svou nenávistí rozjel vlak nechutností, který hlavu slovenského státu smetl. Zuzana Čaputová nezvládla ustát ten tlak a teror, který ji zachvátil. Sprosté každodenní urážky, osobní útoky a vyhrožování jí i její rodině neustála, boj vzdala. Její podporovatelé, voliči ji nepodrželi, opustili ji.
Podezřelá minulost?
Nyní se pod kola nenávistné kampaně dostává náš prezident Petr Pavel, muž, kterému mnozí vyčítají jeho minulost.
Petr Pavel vstoupil před rokem 89 do komunistické strany, tudíž musel souhlasit se vstupem sovětských vojsk v roce 1968. Pravděpodobně to však neudělal kvůli tomu, aby hájil celý komunistický režim a jeho zvěrstva, ale aby mohl být členem elitní jednotky v československé armádě a sloužit své vlasti.
Jak to bylo před rokem 89 a jak by to bylo, kdyby revoluce nebyla, je už dnes zcela jedno. Je to už celkem vzdálená historie, kterou téměř polovina národa ani nepamatuje. Zabývají se jí jen ti, kteří chovají k prezidentovi silnou osobní zášť a nemají mu vlastně co jiného vytknout.
Svou prací a věrností k České republice si hříchy mladí, jak by to někdo jistě nazval, více než dostatečně odpracoval v české armádě a také jako předseda vojenského výboru NATO.
Porušování Ústavy?
Někdo mu také vytýká, že porušuje Ústavu tím, když nechce jmenovat do čela ministerstva životního prostředí kandidáta Motoristů. Údajně tím překračuje své kompetence. Je to tak ale opravdu? Duchem Ústavy je zjednodušeně i to, že se má ctít lidská důstojnost, lidská práva a zásady občanské společnosti.
Myslíte si, že toto vše splňuje postava Filipa Turka, který posílal studenty do pece, podnikal dlouhé roky bez oprávnění, stavěl načerno, chlubil se překračováním rychlosti, schvaloval žhářský útok na malou romskou holčičku, či se netajil obdivem k nacistickému Německu?
Filip Turek dle ducha Ústavy nemá co dělat v čele jakéhokoliv ministerstva. Prezident Petr Pavel Ústavu neporušuje, řídí se její podstatnou.
Pokud by měl kdokoli jakékoliv pochybnosti, ať se obrátí na premiéra Andreje Babiše a zažádá o podání kompetenční žaloby.
Prezident se o této věci již dostatečně vyjádřil a je nesmyslné mu toto nejmenování velmi obskurní postavičky neustále předhazovat.
Kult osobnosti?
Někteří odpůrci prezidenta začínají vyjadřovat obavy z budování kultu osobnosti jménem Petr Pavel. Nějak nechápu, kde to vzali. Nejpravděpodobněji je to nový směr, kterým se chystají útočit na nebývalou důvěru v hlavu státu a pokusit se ji nahlodat.
Kult osobnosti je spojen především s nedemokratickými režimy, v nichž je jejich čelní představitel vykreslován téměř jako pozemské ztělesnění Boha. Je zveličována jeho dokonalost, opomíjeny jeho neúspěchy a je vyžadována stoprocentní věrnost. Asi nejznámějším současným kultem osobnosti je severokorejský vůdce Kim Čong-un, který je součástí budovaného kultu Kimů. Je velmi absurdní přirovnávat postavení prezidenta Petra Pavla v ČR k postavení Kim Čong-una v Severní Koreji.
Když už někdo hledá na naší politické scéně kult osobnosti, ať se raději podívá na hnutí ANO a jejich autokratického vůdce Andreje Babiše. Najdou zde mnohem více charakteristických rysů typických pro kult osobnosti, než u českého demokraticky zvoleného prezidenta.
Nedejme se!
„Co s tím?“ nabízí se otázka.
Prezident ČR je v současné době jeden z mála politiků, který se snaží národ nerozeštvávat nenávistí a snaží se řídit alespoň základními morálními principy, jako je slušnost a respekt k druhým. Nemá potřebu urážet a někoho osobně napadat.
Naštěstí však není na rozdíl od slovenské prezidentky zcela odevzdaný a vůči odporným útokům na svou osobu se umí bránit. Jsem ráda, že ho máme v čele státu.
Nedejme se a bojujme proti této nenávistné kampani, která je vedena proti naší hlavě státu. Je to důležité. Je důležité bránit slušnost, když už v parlamentu po ní není téměř ani památky.
Pokud chcete, můžete jít podpořit prezidenta v jeho nelehkém boji v neděli odpoledne 15. 2. na některé náměstí.
zdroje:
