Článek
StarDance skončilo klasicky před Vánoci. Uzavřel se tak několikatýdenní maraton příjemných sobotních večerů s tancem. České vody již nerozviřují divoké debaty o tom, kdo měl či neměl vypadnout. Nuda všedních dnů se opět šíří mezi nás. Naštěstí se můžeme tešit na podzim, na další řadu.
Proč je Stardance ale tak oblíbené?
Pravděpodobně to bude pro jeho celkovou atmosféru. Je to noblesní pořad, který v současnosti jako jeden z mála poskytuje sledujícím zábavu „na úrovni“. Atmosféru dokresluje příjemná moderátorská dvojice, která sice občas zaškobrtne, či šlápne drobně vedle, ale nikdo není dokonalý. Kouzlo večera dotváří také velmi profesionální hudební doprovod a především taneční vystoupení v překrásných kostýmech.
Na dobře nacvičený tanec se velmi pěkně kouká. Mužská energie versus ženská elegance je úchvatná podívaná. V tanci ještě funguje klasické rozdělení rolí. Muž vede a žena se nechává vést. Je jasné, co se od koho očekává.
V současnosti se rozdíly mezi ženami a muži stírají. Je přežitkem vnímat ženu jako ženu a muže jako muže. Zní to ve své podstatě dost absurdně, ale je to tak. Do myslí lidí se vtírá zmatek, jak to tedy je, co se od koho očekává? Jak se má kdo vlastně chovat?
V dnešní době chodí ženy do práce stejně jako muži. Nejsou pouhými hospodyněmi v domácnosti jako bylo dříve běžné a nestarají se od rána do večera o domácí práce a děti. Nejsou jen nástrojem na rození dětí a vaření. Místo žen mohou zůstávat s dětmi doma také muži a role živitele rodiny padá naopak na ženu.
Role se prolínají, mísí, stírají. Co je vlastně od muže očekáváno? Co je očekáváno od ženy? Nikdo neví. Jediné co je jisté, že pouze ženy mohou rodit děti, aspoň myslím.
Je muž, co zůstane doma a stará se o děti, stále ještě mužem? Co je pro nás obraz muže? Je to živitel domáctnosti? Je to ten všeuměl, co vyměňuje žárovky a spravuje kapající kohoutek?
Je ženou ta, co opustí malé miminko kvůli práci? Nebo jen ta, co si užívá rodinný život s dětmi a místo práce má priority doma?
Jakou roli má pro nás muž a jakou žena? Těžko říct.
Má muž být pro svou polovičku tím princem na bílém koni, galantním rytířem odhodlaným pro svou ženu položit i život? Má být žena pro svého rytíře tou jemnou vílou zahrnující ho láskou a péčí? Je opravdu úplný přežitek klasické rozdělení rolí? Muž ochránce a žena pečovatelka?
Není v každé ženě, ať je jakákoliv, ukryta ta malá princezna, co chce být obdivována a zachraňována? Není v každém muži ukryt ten udatný rytíř, který má potřebu ostatní chránit?
Nějak nevím.
Nedivím se mladým, nezadaným, že mají s navazováním vztahů s opačným pohlavím potíže. Jak se mají vůbec chovat, co mají v životě vlastně chtít? Mají muži být galantní, nebo ne? Podržet dveře ženě a usmát se na ni? Nebude to bráno jako ponižování a obtěžování? Mají se vyjadřovat, že děti chtějí, že chtějí být živiteli rodiny? Neurazí se žena, že bude „nucena“ být doma s dětmi?
Takové problémy dříve nebyly. Za první republiky, kterou mnozí obdivují, byl muž galantní a bylo to tak správně. Od ženy se očekávalo, že bude doma s dětmi a bude pečovat o domov a děti, nikoho nenapadlo něco jiného, bylo to normální. Co je dnes normální? Nikdo neví.
Korunku tomu nasazuje nevyhraněná výchova, kdy si děti mají rozhodnout samy, jaké budou. V hlavách dětí musí tuplem vznikat guláš už od útlého dětství.
Ono je hezké, že jsme moderní společnost, kde si každý může dělat, co chce a může být jakým chce, ale pak nemají mít lidé v hlavách zmatek. Jsem žena nebo muž? Nejsem radši hlavonožec?
S nadšením pak sledujeme StarDance, kde v tomhle ohledu žádný zmatek není a platí zde jednoznačná pravidla.
Nechci prosazovat nějaké zpátečnické názory, jako ženy k plotně a muži na lov mamutů, ale nějaká podstata ženství a mužství nám začíná unikat.
