Článek
Vzít se nebo žít jen tak na hromádce? Toť otázka za milion. Pokud dvojice žije jenom ve dvou a neplánuje nějaké rozrůstání, je jí tato otázka celkem ukradena. Řešení nějakého společného majetku a vztahu, proč?
Sama jsem si říkala, že pokud nebudeme mít děti, je zbytečné se brát. Nejsem ten typ, který nežije od dětství pro nic jiného než pro ten jeden jediný den v životě. Neměla jsem nikdy potřebu se vyžívat v plánování a snění o svatbě.
Po pár letech společného soužití mě sice napadlo, že by bylo hezké, kdybych byla požádána o ruku. Ono je pěkné vědět, že k někomu patříte a nejste jen nějaká ta „hej počkej“, se kterou se vlastně ani moc nepočítá. Ale že bych se tím nepožádáním nějak užírala, neřešila jsem to. Dokud jsem neotěhotněla.
Byla jsem ráda, že na základě této změny stavu jsem konečně o ruku požádána byla. Po třech měsících se odehrála svatba. Ačkoliv jsem netrpěla ranními nevolnostmi, byla jsem docela unavená a nějaké plánování a organizaci svatby jsem řešit nechtěla. Byla bych nejšťastnější, kdyby byla jen v minimálním rozsahu, ale až tak ošklivá jsem vůči příbuzným být nechtěla.
Svatba byla skromnější bez vzdálenějších příbuzných a bylo vystaráno. Obřad na úřadě, oběd nedaleko v restauraci a pak grilování u nás na zahradě. Finíto. Žádné statisíce. Když se někdo chce vzít, jde to i bez peněz.
Dítko se narodilo o pět měsíců později. Byla jsem ráda, že se to všechno stihlo před a nemuseli jsme chodit na matriku dohadovat se o příjmení dítěte. Přijala jsem manželovo příjmení a po pár měsících jsem si zvykla.
Vlastně moc nechápu lidi, co si s druhým uplácají dítě, ale nevezmou se, aby se nevázali. Zní to dost absurdně. V současnosti se každé druhé dítě narodí mimo manželství, na hromádce. Už jen ten fakt, že s někým čekáte dítě, je závazek na celý život. Pokud se tedy neplánujete ihned rozejít a nepřiznat otcovství. Manželství tento váš vztah, rodinu, zoficiální.
Osobně by mi velmi vadilo být svobodná a mít děti, které mají příjmení jiné než mám já. Jako bych se starala o sousedovic děti. U doktorky vysvětlovat, že se jmenuji jinak, ve školce, ve škole. Být někdo, kdo takto ke svým vlastním dětem nepatří. Hodně by mě to štvalo. Je dost možné, pokud bych nebyla o ruku požádána a svatba by neproběhla, že bych trvala na tom, aby se dítě a případně i děti jmenovaly po mně.
Svatba zkrátka dává při dětech smysl. Rodinu zkompletuje.
Ať už se rozpadne manželství nebo vztah na hromádce, vždy se musí řešit děti. Pokud nejsou rodiče schopni se dohodnout, je pokaždé na řadě soud. Takže v tomto ohledu je to vlastně jedno.
Dost lidí asi nechce uzavřít sňatek také kvůli dohadům o majetek, ale ani to není problém, lze to vyřešit v předmanželské smlouvě. Ale kdo nechce, důvod si vždy najde.
