Článek
Letos naše starší dítko nastoupilo do školky již druhým rokem. Vlivem překvapivě teplého podzimu, či snad lepšího promoření bylo ve školce zatím docela dost, klepu.
Minulý rok to bylo ale mnohem horší.
Nadešlo září a s tím nástup do školky. Neproběhlo žádné velké drama. První den šel po dvou hodinách domů, po dopolední sváče. Druhý den už byl i na oběd. Po o pak chodil dalšího půl roku, jelikož jsem s mladším doma, nemuseli jsme to hrotit.
Bylo supr mít dopoledne klídek jen s jedním dítětem. Tento klídeček jsem si však příliš často neužívala. Po prvních dvou týdnech docházky do školky přišlo první marodění. Objevila se poránu teplota, kašlík, zkrátka virózková rýmička. Týden zůstal synek doma a po týdnu opět vesele do zavirovaného školkového kolektivu.
Ve školce to kýchalo, smrkalo, a proto nebylo divu, že tam moc dlouho opět nevydržel. Opakovalo se marodění doplněné o krásné noční kašle, nejspíš od zvětšené nosní mandle.
Týden až dva ve školce, týden až dva doma. Bylo velmi veselo. Aspoň, že jsem nemusela řešit absence v práci. Na třítýdenní kašel dostal nakonec někdy v listopadu od doktorky dokonce antibiotika. Na chvíli zabrala, ale po týdnu byl kašel opět zpátky, zejména ten noční. Doktorka ho otestovala na všechno možné, ale nic, nejspíš to byla stále podrážděná nosní mandle, nebo alergie. Když to bylo dobré, chodil do školky, když ne, byl opět doma.
S příchodem nového roku jsem si říkala, třeba bude konečně líp! Nemohla jsem se mýlit více.
Po vánočních prázdninách strávil ve školce tři dny. Čtvrtý den ráno tu byla oblíbená teplota, posléze kašel a huhňání, ale bez zacpaného nosu. Po pár dnech marodění začal po obědě brečet, že ho bolí ucho a že nemůže ležet. Supr, zavolala jsem nedaleké doktorce na ORL, měla ještě ordinační dobu a vnutila jsem se k ní. Dojeli jsme tam, ona nás po chvilce čekání bez problémů vzala a ucho mu píchla. Dala antibiotika a poslala domů.
Po dobrání antibiotik byl synek už v pořádku. Za pár dní jsem ho tedy opět poslala do školky. Znovu strávil tři dny ve školce a čtvrtý den byl zanudlen. Rýmu jsme za pár dní nějak zvládli.
Poslala jsem ho tedy opět do školky a po už obvyklých třech dnech byl v noci nějaký divný. Pořád se v postýlce mlel, nemohl usnout, pokníkával, ale když jsem za ním šla, říkal že ho nic nebolí. No, bolelo ho ucho, ale při představě bolestivého píchání ucha u doktorky mi to tajil. Mně to hned nedošlo, bylo mi jen divné, že nechce, abych ho hladila po hlavě. V noci mi to nakonec docvaklo, co to asi je za problém, ale to už konečně spal.
Ráno jsme tedy opět vyrazili k doktorce na ORL. Synek se samozřejmě bál, ale paní doktorka mu tentokrát nic neudělala, jen se podívala a zjistila, že je bubínek už prasklý, dostal znovu antibiotika a šli jsme, za týden na kontrolu.
Po týdnu jsme dorazili na kontrolu a doktorka zjistila, že je bubínek vypuklý a je potřeba ho píchnout. Dost nemilé překvapení, i když něco jsem tušila, míval v noci ještě teploty. Ucho mu doktorka píchla a vysála, dostali jsme další lahvičku se stejnými antibiotiky a bylo. Pak už to naštěstí bylo dobré, teploty se ztratily. Ve všech případech to bylo stejné zlobivé ucho.
S těmito lednovými až únorovými zážitky jsem se rozhodla, že nechám syna do konce měsíce, další tři týdny, raději doma. Nemělo smysl cpát ho hned zase do školky po tom, čím si prošel. Jelikož jsem byla doma, nebyl s tím problém. Pořídila jsem vitamíny a snažila jsem se mu pomoci zvýšit odolnost vúči bacilákům. Nasadila jsem silný kalibr v podobě betaglukanů a kolostra.
Do školky se vrátil až v březnu. Bylo to opravdu už lepší, sice měl sem tam ještě rýmu a kašel, ale bylo to aspoň po delší době. Vydržel chodit do školky zase i 14 dní, pak i déle. Hlídala jsem doléčování rýmy, smrkání, hlídala jsem zadní rýmu a radši kapala do nosu, aby se mu to opět nedostalo do ucha a naštěstí to bylo už dobré. Vitamíny a lektvary asi zabraly a nebo nebylo už tolik bacilů.
Pak přišlo konečně léto a teplo. Občasnou rýmu jsme ale chytili i tak. Na léto si ve školce navíc synek vykoledoval dokonce i nějakou střevní chřipku. Skolilo nás to krom nejmladšího dítka všechny. To nejmladší, ožužlávající skoro vše a pořád mělo asi lepší imunitu.
Škoda, že si nemůžu dělat zápisky a statistiku, co jsme už měli. Nepodstoupili jsme bohužel žádnou identifikaci virů a bacilů. Je to velký nedostatek. Pochybuji, že jsme neměli covid, všemožné RS viry a hromadu jiných bacilíků… dělat si fajky, co máme už splněno, měla bych v tom aspoň přehled a pořádek.
Zatím si domů nepřinesl neštovice. Na ty se taky těším.
