Článek
Poslední dobou se rodí málo dětí, není to nic divného. Husákovy děti již svou roli rodičů splnily a přichází méně početná generace přelomu tisíciletí. To opravdu není překvapující.
Do toho všeho se navíc promítají životní nejistoty současnosti. Válka za rohem a politická destabilizace zaběhnutého světového řádu, či globální oteplování a přelidnění.
Někteří mladí lidé tak místo pomýšlení na založení rodiny myslí na to, že do takovéhoto světa své dítě přivést nechtějí. Zda je to správné rozhodnutí, či ne, je otázka jiná. Světovému přelidnění nezabrání, jen způsobí postupný zánik evropské kultury. Kdyby se lidská společnost množila jen za ideálních podmínek, tak by už dávno vymřela. Rozhodnutí těchto dobrovolně bezdětných však těžko někdo nátlakově změní. Ale všeho do času, třeba čas a nalezení vhodného životního partnera jim životní priority promění.
V poslední době je i velké množství rodin, které si dítě sice pořídí, ale zůstávají jen u toho jednoho. A nemusí to být nutně otázka peněz. Zkrátka se tak rozhodli. Mít velkou rodinu není jejich snem, nechtějí přerušovat kariéru na příliš dlouho. Mají zkrátka priority jinde.
Pak je tu ale i docela početná část populace, která má jedno či dvě děti a třeba by i chtěla mít rodinu početnější, ale zkrátka na to nemají. Nemají dostatečně prostorné bydlení, nebo jen dostatek financí a jsou vůči svým potenciálním potomkům zodpovědní a nechtějí si je „dělat“ za každou cenu.
V produktivním věku jsem i já. Jak můj pseudonym předestírá, tak matkou už jsem. Naplnila jsem svůj smysl života, jak se občas říká. Sama jsem už se dvěma potomky rozšiřování své genetické výbavy ukončila. Dvě děti mi stačí, v roli matky jsem se až tak nenašla, abych toužila po dalším malém děcku. Ale mám kolem sebe kamarádky a známé, které by klidně i další dítě chtěly, ale nemají na to vhodné zázemí a s tím související finance. Jedinou překážkou pro dalšího potomka jsou pro ně pouze peníze. A to dobře není.
Proč se stát pro podporu porodnosti nezaměřuje právě na pomoc rodinám s dalším dítětem? Podpora bydlení, dostatečná výše porodného, pomoc s financováním vzdělání, podpora při pořízení většího automobilu, toho by se našlo.
Těžko stát přesvědčí někoho, kdo děti nechce, aby si je pořídil, ale celkem jednoduše může pomoci rodinám, které chtějí další dítě, ale nemají na to.
Jasně, že by se také mohlo stát, že si mnozí budou dělat děti jen pro to, aby ze státu vydojili, co nejvíc, ale v tom případě by se jistě příspěvky státu daly navázat na jednoduchou podmínku s prací, vzornou docházkou starších dětí do školy a také na zvýšenou kontrolu OSPODu, zda děti mají dobré podmínky k životu a peněžní příspěvky státu nebyly využity na něco zcela jiného.
Aneb kde je vůle, všechno jde.
Politici se nyní v předvolebním boji předhání s návrhy na podporu rodin, uvidíme, zda něco z toho dotáhnou do zdárného konce a zda to bude mít aspoň nějaký vliv na zvýšení porodnosti.
