Článek
Noviny se za poslední dekády totálně proměnily. Z prostoru novinových stánků se přesunuly do toho virtuálního a zcela změnily svůj přístup k informování. Omezené množství článků v tištěných médiích se přetvořilo na velké množství internetových výkřiků, které čtenáře pouze zahlcuje a mate.
Každodenní čtení zpráv není jednorázová akce, jako bývala dříve v případě papírových výtisků novin. Je to nekonečný běh za senzací, který nepřináší jednoznačné objasnění současného dění. Člověk je jen stále více nejistý, jak to tedy všechno je.
Kde je pravda? Rusko se hroutí, nebo odolává? Na Ukrajině postupuje, nebo ustupuje? Může na nás zaútočit, nebo nemůže a kdy?
Výkřiky titulků zápasí o pozornost a smysl médií poskytující přehled o situaci u nás i ve světě se pomalu vytrácí. Média mají přeci informovat, ne zahlcovat a mást.
Kde je pravda a kde je lež?
Množství protichůdných informací se naplno projevilo za covidu, kdy svět tápal, co s tím. Jak si poradit se situací, která tu 100 let nebyla?
Celosvětová pandemie změnila svět nejen svými dopady na zdraví, ale i dopady na důvěru v média. Někteří lidé zkrátka přestali tradičním sdělovacím prostředkům věřit. Vždyť nebylo dne, kdy by se sdělovacími prostředky neprohnala jako uragán nějaká zaručená zpráva, která se postupem času ukázala býti zcela mylná. Přehršel odborníků-neodborníků se hlásilo o slovo se zaručenou pravdou a média tato vyjádření lačně šířila dál, aniž by je měla řádně ověřena. Toto své jednání média nedomyslela, snížila tím totiž, pro někoho nenávratně, svoji důvěryhodnost.
Kdo se v tom má vyznat? Stovky až tisíce článků za den křičí na potenciální čtenáře se zaručenou jobovkou a nikdo už pomalu neví, kde mu hlava stojí. Díky algoritmům se lidem nabízí nekonečný soupis zaručených zpráv a komentářů na vybrané téma ale proč?
Protože prachy.
Já nechci číst milionkrát vyjádření prezidenta k tomu, že neplníme závazky NATO a nechci ani pořád jen pozorovat, jaké je Turek nevycválané děcko.
Nebaví mě to. Chci si jen párkrát za den prohlédnout přehled dění, a to mi stačí, proč se zahlcovat nekonečnými, s prominutím, bláboly?
Možná, že je svět médií jen dokreslením současného přehlceného světa tlačícího na množství všeho – hodně jídla, hodně oblečení, hodně peněz, hodně zábavy, hodně klikání a málokomu dochází, že to je přesně to, co nás ničí. Málokdo vidí, že míň je prostě víc.
Co s tím?
Chce to snížit množství bezcenných věcí v našem okolí ve prospěch kvality. Možná, že to jediné - kvalita nad kvantitou by náš svět mohla zase vrátit na tu správnou kolej.
Chybí nám střídmost, ve všem. Megalomanství je naší záhubou, která ničí celou naši planetu.
Kdy si to lidé uvědomí?
Jestli vůbec.
