Článek
Je to tak, nesnáším zvířata. Ne tedy všechna, jen ta, co se nám snaží letošní jaro nastěhovat do domácnosti, bez pozvání.
Začalo to před pár týdny, kdy nás v noci probudil podezřelý šramot nad hlavou. Jak jsme posléze zjistili, do podbití střechy se nám pokoušela vloupat kuna. Ve dvě ráno dřepěla vesele na okapu a pokoušela se dostat do tepla střešní izolace. Naneštěstí pro ni si vybrala podbití u ložnice, hned u naší hlavy a tak po rychlém odhalení jí nezbývalo nic jiného než vzít nohy na ramena poté, co dostala proudem vody do ksichtu.
Následující den se můj milý choť pustil do posílení naší obranné linie. Jak to prozatím dopadlo, raději psát nebudu a klepám.
Nesnáším kuny.
To, že nám ve střešní izolaci v opačné části střechy sem tam bydlí vrabci, jsme si docela zvykli a smířili se s tím, o dalšího nájemníka však už opravdu nestojíme. Jak jsme ale v minulém týdnu zjistili, vrabci nejsou jediní obyvatelé našeho podstřeší. Na to že střecha letos slaví teprve 7 let, už zažila návštěv živočišné říše na můj vkus až dost.
Minulý pátek se prohnala naším krajem půl hodinová opravdu silná průtrž mračen, neboli chcanec jako prase, jak to lze lidově nazvat. Už minulý rok jsme si všimli, že kolem komína nám trochu zatéká. Objevil se tam maličký podezřelý flíček. Muž to údajně vyspravil. Nedalo mi to při tomto silném dešti a šla jsem se ke komínu, kolem kterého máme vestavěnou skříň, podívat. Jaké bylo moje překvapení, když na stropě nebyl jen nějaký maličký flíček, ale půlka skříně byla totál vytopená a déšť stále ještě nepřestával. Supr. Bylo to podobně supr jako ten vylitý nočník se slušivým bobkem na linu v dětském pokoji, který jsem řešila o chvilku předtím.
Začala jsem shánět hadry a vystěhovávat překvapivě ještě stále suché věci ze skříně. Muž se zanedlouho uráčil vrátit domů z odnosu tříděného odpadu. Má talent na to vždy zmizet, když je nutně potřeba. Nelenil a po pochopení mého nesouvislého drmolení, že máme potopu ve skříni, počal konat. Po strhnutí sádrokartonu stropu se na nás vyvanul zatuchlý smrad. Z izolace krom hromady drobných bobků vypadly i tři bývalí zdejší obyvatelé v tuhém stavu. Myši. Supr, asi 7 metrů vysoko a máme tu myši. Díky jejich hospodaření se asi nadzvedla kdesi střešní fólie a začalo nám tam téct. Opravdu supr. Zdejší pelech jsme myším zatrhli a díry utěsnili. Už jen nacpat novou izolaci a dát nový sádrokarton, fakt supr.
Taky mi aktuálně nějaká myš chodí okusovat zrající jahody. Samo že ty největší a nejsladší, potvora, asi pomsta za ztracený domov.
Nesnáším myši.
Aby těch zviřátek nebylo málo, tak jsem před pár dny objevila v chodbě za vstupními dveřmi zbloudilého mravence. Nebyl však sám, sem tam měl i bráchu a brácha bráchu a ten taky bráchu. Potloukali se u nás a každou chvíli se objevil další. Lezli z díry u prahu dveří. Zalepila jsem ji vychytrale žvýkačkou a práh dveří vystříkala nějakým hnusem proti hmyzu. Snad to na chvíli pomůže.
Krom toho je máme na zahradě na každém rohu, budu je muset krapet zpacifikovat, dělají na nás až moc ramena. Už asi neví co by, tak to zkouší i u nás doma.
Nesnáším mravence.
V pondělí ráno jsem rozšíříla svůj seznam nenávisti o další druh zviřátek. Jiřičky. Dorazily z teplých krajin, aklimatizovaly se a teď jsou jarní touhou poháněny k budování hnízd. To je pěkné, ale ne u nás na baráku!
Do okna ložnice krásně poránu svítilo sluníčko, takové příjemné ráno. Roztáhnu závěsy a co nevídím, v rohu okna dřepí jiřička. Lekla se a odletěla, za chvíli je tam ale další a za další okamžik znova. Co to do háje je? Od minulého roku máme novou fasádu, konečně, takovou pěknou. A jak to vypadá, nelíbí se jen nám, ale i těmto zástupcům ptačí říše. Svině.
Tak jsem tedy nelenila, vzala alobal, vzala provázek a kusy alobalo přidělala skrz okno do rohů. Estetické to příliš není, ale účel to plní. Snad si ty svině nebudou chtít postavit hnízko u nás někde jinde.
Nesnáším jiřičky.
Je to boj.
Taky tak milujete zvířata?
