Článek
Jít na malou či velkou je zcela základní lidská potřeba. Být na výletě v přírodě je v tomto ohledu celkem bezproblémová záležitost. Vhodný keřík, stromek, zkrátka nějaký úkryt k vykonání potřeby lze nalézt téměř vždy. Ve městě je to ale jiné, tady je to problém. Vhodný keř moc často uprostřed vydlážděného náměstí či vlakového nádraží nepotkáte a exhibování příliš lidí naštěstí neláká.
„Veřejné toalety hurá.“ ozve se ve vás hlásek, když konečně potřebné místo naleznete, ale má to háček. „Kde mám sakra drobné?“
Doba pokročila a není nutné mít stále po kapsách drobáky, většina míst již umožňuje bezhotovostní platbu. Ale není to všude a zrovna jako na potvoru, že?!
„Hurá, zaplaceno a jde se.“
„Ale mami, mně se chce ještě kakat!“
„Ale vždyť jsme akorát vyšli! Tak jo, no, tak jdeme znova.“
Penízky se sypou a kasičky se plní.
Veřejné toalety jsou prostě zpoplatněné. Brala jsem to donedávna jako holý fakt. Ale, pak jsme se vydali na pár dní do Kodaně a ocitla se v jiném světě.
Najít toalety v Kodani nebyl problém. Veřejné záchody mají v docela velkém počtu různě po městě a hlavně jsou zdarma.
„Ono se tu neplatí za WC?“ byla jsem z toho překvapená, ale začalo mi to dávat smysl.
Proč se vlastně platí za toalety, když zájem měst je snad pořádek? Nebo toalety se platí, aby odrazovaly lidi od jejich využití? Jaký je důvod k jejich zpoplatnění? Nejspíš, aby si vydělaly na provoz, ale vydělají si opravdu na něj?
Tolik nezodpovězených otázek. Smysluplná odpověď však proč se za to platí, zkrátka není.
Je přeci nesmysl chtít lidi odrazovat od návštěvy toalet. Veřejný zájem je snad opačný, ne?
Pokud veřejná WC budou všude a zdarma a třeba i včetně těch v restauracích (bez útraty), lidé pak nebudou chodit na malou a velkou potřebu do městských parků, podchodů, průchodů a zapadlých uliček. Města nebudou jednou velkou smrdutou toaletou. A to je obrovské pozitivum, které podle mého převáží veškeré náklady spojené s jejich provozem.
Jak by byl svět krásný, jet například do Prahy a nestresovat se tím, kde seženu záchod pro dítě či sebe, když vznikne potřeba. Neřešit, kde je nejbližší toaleta a zda mám u sebe peníze. Jak by bylo krásné jít bez problémů a opovržlivých pohledů do každé hospody, kavárny či restaurace na WC.
Vylučování je základní lidská potřeba a vydělávat na ní nedává smysl. Lidí je jako smetí a pokud nebudou chtít chodit na toalety třeba kvůli poplatku, tak zapadlá místa ve městech budou stále tím ohavným znečištěným prostorem, kam opravdu nechcete jít.
V Kodani to jde, tak proč ne i u nás?
