Článek
Bude se stavět jeden obrovský větrník
Tak rozčileného premiéra vláda už dlouho neviděla. Měl protáhlý obličej víc než obvykle a dštil kolem síru a oheň jak tomu bylo tehdá v Sodomě a Gomoře. Co ho tolik rozčílilo? Nejlépe bude přinést přepis jeho rozčilení.
„To je nezodpovědnost nejvyššího vrcholu. Já se tím chlubím v Moskvě, v Pekingu, na Slovensku, ba i v Bruselu a teď to tady není. To je nehoráznost nejhrubšího zrna, jaké pěstuji na svých polích. Z toho někomu bude špatně, o to se postarám. Kdo nechal zbourat nejvyšší budovy v naší republice? Někde u Liblic! Kdo si to z vás dovolil! Já všude zdůrazňuji, že i my máme mrakodrapy, že i my máme objekty, které přesahují 300 metrů, a najednou se dozvím z nepřátelského tisku, že už neexistují. To si někdo odskáče, že někdo odskáče ze svého místa. A teď se vás ptám, kdo to byl, aby hned podal demisi,“ hřímal předseda vlády.
Ministři se krčili v koutku v sídle jednání vlády a jeden druhého ujišťovali, že on za tím nestojí, že on to nenařídil a že ho to překvapilo jako premiéra. Jedno je jisté, že až do premiérova hřímaní jim to bylo ukradené, zcela jedno. Až jeho křik, kdy drnčely skleněné tabulky v sídle vlády, v nich probudil zájem o tuto událost.
„To my ne, to radiokomunikace,“ špitl jeden z ministrů, který si nepřeje být jmenován.
„Okamžitě tuto instituci zrušit, nebo ještě lépe ji podřídit Agrofertu, který jako jediný plní mé rozkazy beze zbytku, a dělá, co mi v očích vidí,“ hrozil premiér.
„Okamžitě chci nápravu a v těch místech vybodovat stavbu vyšší než tamté,“ pokračoval.
Zmocněnec pro klimatické změny do té doby stál za dveřmi a teď cítil, že přišla jeho šance. Vešel do místnosti a premiérovi nastínil smělé plány.
„Víte, pane premiére, že máme naplnit bezemisní výrobu elektřiny i pomocí větrných elektráren. Co kdybychom v místě vybudovali obří větrnou elektrárnu, která by naplnila cíl za celou republiku a ještě by hlásala vaši velikost, byla by pojmenována po vás. Čtyři sta metrů vysokou, takovou stavbu nikdo nemá a tři lopatky by mohly symbolizovat nerozborné přátelství v koalici, kdy jedna by nesla nápis ANO, druhá SPD a třetí Motoristé sobě,“ vemlouval se ten muž do přízně premiéra.
Toho nápad zaujal, akorát ta koalice, kterou pohrdal a věřil, že příště už bude vládnout sám, mu nějak neštymovala.
„Se stavbou souhlasím, elektrárna musí mít výšku tisíc metrů, aby byla vidět i v sousedních státech a já se mohl ještě víc chlubit. A lopatky ponesou nápisy ANO, 2011 a Agrofert, doufám, že s tím, zmocněnče souhlasíš?“ otočil se premiér na klimatickou změnu.
Co měl onen muž dělat, když v poslední době se mu nic nedařilo. Zapálil si doutník a oharek típl o zákusek rakvička radiokomunikací.
