Článek
Už to prostě nešlo dál. Tlak, který jsem na sebe po celé měsíce nakládal v domnění, že do konce roku stihnu dokončit sedm rozepsaných knih, vydavatelský plán a všechny staré závazky, se konečně prolomil. Poprvé za celý rok jsem sundal nohu z plynu. A v tu chvíli na mě dopadla celá ta nahromaděná únava – těžká, tichá, sedící v ramenech i v kolenou. Tělo řeklo dost. Srdce si vyžádalo chvíli klidu.
Poslední čtrnáct dní, které měly být formálně dnem volna, jsem sice strávil u obrazovky – budoval jsem novou digitální základnu a webové stránky, řešil e-maily a odpovídal na výklady, protože ekonomická realita a externí služby zkrátka nepočkají –, ale zároveň se ve mně něco zlomilo. Uvědomil jsem si, že nechci dál pokračovat ve starém vzorci. Už nechci sloužit věcem, které sloužit přinutily mě.
Zatím je to spíš v rovině tichého přání, myšlenky, která se teprve usazuje, ale vím, že to přichází. Instagram mě přestal bavit úplně. Facebook to má u mě nahnuté taky. Místo abych tříštil energii na sítích, kde člověka pohltí nekonečný proud cizích životů, chci víc žít a tvořit tam, kde to má skutečný smysl – od Forendors přes HeroHero až po OnlyFans, a hlavně na nově vzniklém prostoru endralon.space, kde na mě čeká poctivá revize jednotlivých děl.
S tím vším se probouzí i stará, důvěrně známá duchovní praxe. Po letech, kdy jsem rituálně uzavřel a spálil své dřívější věštecké procesy a online semináře, se k nim skrze karty a tiché rozhovory s lidmi nenápadně vracím. Není to ale návrat do starých kolejí. Je to spíše pokus najít novou rovnováhu. Přestat utíkat před vlastními dluhy a nedokončenými texty, ale zároveň si na ně už bič plést nehodlám.
Sedím teď v tichu a poprvé od loňského srpna si doopravdy připouštím, že některé věci zkrátka do konce roku možná nestihnu. A víte co? Je to v pořádku. Svět se kvůli tomu nezastaví. Zato já se konečně nadechnout můžu.
-
Informace o použití AI
Při vzniku článku byla použita generativní AI jako tvůrčí a redakční nástroj.
