Článek
Čtvrtá část filmu Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem dostala název Narodí se princ. A když jsem si nakonec poskládal všechny čtyři dosavadní části, napadlo mě, že by mohly tvořit takovou pomyslnou první sezónu.
Nejde o žádné oficiální rozdělení seriálu. Marion je stále jeden film, který vzhledem ke svým technickým možnostem natáčím a zpracovávám postupně. Jen jsem si říkal, že po čtvrté části už máme za sebou docela pěkný kus příběhu.
A co se v něm tentokrát odehraje?
Jedna maďarská pohádka, italská písnička, dva telefonáty s matkami, z nichž jeden se změní v otevřeně sexuální rozhovor, anděl v parku, procházka Hloubětínem a nakonec také dvě okna.
A jedna pračka.
Na tu bych málem zapomněl!
Királyfi születik
Čtvrtá část začíná u Mídi.
Jeho únava se postupně zhoršuje. V předchozích dílech si na ni několikrát stěžoval, ale teď už začíná být opravdu vyčerpaný.
„Už asi nevstanu.“
Jenže vstane.
A vytáhne si maďarskou knihu Királyfi születik od autorky Boldizsár Ildikó s ilustracemi Szegedi Katalin.
V překladu název znamená Narodí se princ.
Míďa začne číst nahlas. Pohádka vypráví o princi, který má všechno, co by si mohl přát. Království, meč, korunu, krásné koně a palác plný pokladů.
Jenže přes všechno svoje bohatství není spokojený. Chodí mezi lidmi, vzdychá a naříká nad svým trápením.
A Míďa čte dál.
Až nakonec poznamená:
„Kdybych tak ještě věděl, co čtu.“
To se mi na celé scéně líbí.
Člověk může mít v ruce krásnou knihu, může si z ní číst a prohlížet ilustrace, ale nemusí přesně rozumět všemu, co je v ní napsané.
A líbil se mi i samotný název pohádky.
Narodí se princ.
Kdo tím princem je, už nechám na divákovi.
Míďova maminka
Do četby ovšem zasáhne telefon.
Volá Jana Čechová, Míďova matka.
A začíná rozhovor, který se postupně změní v docela nepříjemnou výměnu názorů.
Jana nejprve oznámí, že si Míďův otec přiskřípl palec do ponku. Má ho fialový až k zápěstí, ale k doktorovi samozřejmě nepůjde.
Pak přijde řeč na sousedku Kubátovou.
Ta se prý ptala, co Míďa dělá.
A Jana jí řekla, že má výstavu.
„Nemám výstavu,“ namítne Míďa.
„Tak budeš mít. Vona to nekontroluje.“
To je docela praktický způsob, jak uspořádat výstavu, že ano?
Jenže potom Jana začne připomínat, jak se s manželem obětovali, aby mohl Míďa studovat. Jak si utrhovali od úst a kolik je všechno stálo.
Míďa ovšem tvrdí, že škola byla zadarmo a ostatní výdaje si platil sám.
A tak se oba začnou přít.
Právě tento rozhovor jsem při přípravě několikrát upravoval. Chtěl jsem, aby Jana nebyla jen matkou, která si postěžuje na nevděčného syna, ale aby bylo patrné také to, jak s ním během rozhovoru zachází.
Když Míďa žádá konkrétní odpověď, začne mu připomínat další zásluhy. Když její tvrzení zpochybní, obviní ho, že všechno překrucuje.
A pak přijde na řadu jméno.
„Prostě jsme se snažili, Damiánku!“
„Milan.“
„Prosím tě.“
„Míďa!“
Jana ovšem trvá na svém. Vždyť mu přece dala jméno Damian, tak mu také může říkat, jak chce.
Jenže Milan Falk se už Damian Čech nejmenuje.
Dokonce prohlásí, že takový člověk neexistuje.
A jeho matka mu vzápětí oznámí, že na jméno Damian Čech přišel dopis z pojišťovny.
To už je opravdu pěkné.
Nakonec Míďa hovor ukončí.
„Do prdele.“
A když si potom postěžuje, že ho matka úplně vysála, není se čemu divit.
Dvě matky a dva Damiánkové
Na celé situaci je zajímavá ještě jedna věc.
Míďova matka mu odmítá říkat Milan.
A Damianova matka zase svého syna neustále oslovuje Damiánku.
Máme tu tedy dva muže, kteří vypadají téměř stejně, oba jsou nebo byli Damianem Čechem a oba mají matky, které se jich nehodlají jen tak vzdát.
Přitom jde o dvě různé rodiny.
Jana je Míďova matka.
Hela a Jára jsou rodiče Damiana.
V rámci přípravy čtvrté části bylo potřeba uhlídat, aby se jednotlivé příběhy nepletly. Zvlášť když se v jediné epizodě objeví dva telefonáty s matkami.
A zatímco Jana řeší Míďovu školu, výstavu a staré jméno, Hela bude mít na srdci poněkud jiné záležitosti.
Il cielo capovolto
Do příběhu se vrací také italská píseň Il cielo capovolto, podle které dostala název třetí část.
Míďa ji poslouchá ve svém ateliéru.
A Damian ji slyší přes odsávání ve své koupelně.
Právě odsávání se postupně stalo jedním z prostředků, kterými se oba byty propojují. Už v první části se Míďa vydal za Damianem kvůli hlasité pornografii. Tentokrát se zvuk šíří opačným směrem.
Z Míďova bytu k Damianovi.
A je to hudba.
Není potřeba, aby se oba sousedé neustále potkávali.
Stačí, že jeden z nich něco poslouchá.
A ten druhý to slyší.
V sobotu v devět přijedeš!
A teď se dostáváme k jednomu z nejotevřenějších rozhovorů celého dosavadního filmu.
Damianovi zavolá matka Hela.
Oznamuje mu, že má v sobotu v devět ráno přijet k rodičům. Bude se totiž stěhovat pračka a táta Jára potřebuje pomoc.
Damian se ptá, proč starou pračku neodvezou lidé, kteří přivezou novou.
Jenže Hela má vysvětlení.
Táta přece nechce doma žádné cizí chlapy. Má syna.
A navíc koupí rohlíky a jeho oblíbený sýr.
Takže se Damian může také nasnídat.
Zpočátku to vypadá jako docela obyčejný rodinný telefonát.
Jenže postupně vyjde najevo, že o pračku vlastně vůbec nejde.
Hela s Járou mají o sobotní návštěvě jiné představy. Sexuální.
A z rozhovoru se zároveň dozvídáme, že nejde o nic nového. Jejich sexuální chování vůči Damianovi sahá až do jeho dětství.
Tohle není žádná nenápadná narážka.
Dialog je otevřený, vulgární a místy dost odpudivý.
A právě tak jsem ho chtěl mít.
Při jeho přípravě jsem trval na tom, aby Hela ani Jára nemluvili spisovně. Aby se nepřetvařovali do nějaké uhlazené filmové češtiny, ale mluvili přirozeně, nespisovně a bez ostychu.
Tím samozřejmě nevzniká příjemnější rozhovor.
Právě naopak.
Hela přechází od pračky k výčitkám, od výčitek k nahým fotografiím a od fotografií ke vzpomínkám na Damianovo dětství.
A Jára se k ní přidává.
Docela pěkná rodinná sešlost.
Nahé fotografie a otcovo péro
Jedním z motivů telefonátu jsou fotografie, které Hela Damianovi posílá.
Damian ji požádá, aby mu už neposílala svoje nahé fotky.
„Co? Nelíbím se ti?“
A hned začne tvrdit, že mu fotografii poslala omylem.
Jenže po chvíli přizná, že vlastně ne.
A začne Damianovi vyčítat, že si nechal fotografii otce se ztopořeným penisem, zatímco její nahota mu vadí.
V tu chvíli se její chování změní v otevřenou žárlivost.
Proč Jára ano a ona ne?
To je tedy otázka.
Zajímavé je, že ve třetí části Damian prohlížel fotografie penisů na Grindru. Bylo jich tam opravdu hodně a některé dostaly poměrně velký prostor.
Jenže ve čtvrté části máme fotografie z úplně jiného prostředí.
Nejde o cizí muže na seznamce.
Jde o vlastní rodiče.
A Damian si jejich zájem nepřeje.
Hela s Járou se přitom chovají, jako by na tom nebylo vůbec nic zvláštního. Vzpomínají na Damianovo dětství a své tehdejší jednání popisují s pobavením.
Zatímco Damian se snaží rozhovor ukončit nebo změnit téma.
A Hela se neustále vrací k sobotě.
V devět ráno.
Přijedeš.
Bude pračka.
A rohlíky se sýrem.
Jeď tou devítkou
Při úpravách dialogu jsem řešil také jednu docela obyčejnou věc.
Tramvaj číslo devět.
Hela Damianovi doporučuje, aby přijel devítkou. Jenže Damian namítá, že minule nejela.
A Hela tvrdí opak.
„Jela, prosím tě. To se ti jenom nechce.“
Během jednotlivých úprav scénáře se tam objevilo také jiné číslo tramvaje, ale nakonec jsem se vrátil k devítce.
Bylo potřeba upravit i návaznost dialogu, aby měl smysl.
Tohle jsou takové ty maličkosti, které člověk při psaní nebo střihu musí hlídat. Zvlášť když má rozhovor několik verzí, jednotlivé repliky na sebe navazují a potom se ještě připravují titulky.
A v tomhle telefonátu jich rozhodně není málo.
Anděl v parku
Po telefonátu se Damian vydá ven.
A v parku se odehraje jedna z nejzvláštnějších scén dosavadního příběhu.
Damian na pahorku zahlédne Míďu.
Jenže ne tak, jak ho spatřil poprvé škvírou ve dveřích.
Tentokrát se před ním objeví jako podivná, téměř andělská postava.
Damian se na něj dívá.
A není úplně jasné, co právě vidí.
Tohle je jedna z věcí, které nechci divákovi vysvětlovat za každou cenu.
Vždyť ani Damian nemá žádný návod, podle kterého by si mohl celou situaci vyložit.
A tak pokračuje dál.
Parkem, kolem vody, kachen a volavky.
Prochází se a mluví.
„Jsem asi blázen.“
A později:
„Ty lháři. Co tam tak sedíš?“
Právě takové okamžiky mě v Marion baví.
Místo je skutečné, zvířata také. A přesto se v něm odehraje něco, co působí úplně jinak než běžná procházka.
Nemusím kvůli tomu vytvářet žádný nový svět.
Stačí Hloubětín.
Návrat domů
Damian po procházce zamíří zpátky domů.
Tady se znovu dostáváme do prostředí, které známe z předchozích částí. Do jeho suterénního bytu, koupelny a kuchyně.
Po událostech v parku se vrací ke svým obyčejným činnostem.
A právě až po návratu domů přijde další připomínka sobotní návštěvy.
Tentokrát od otce.
Koupil jsem rohlíky. A ten tvůj sýr.
Na Damianův telefon dorazí zpráva.
Odesílatelem je Táta.
„Koupil jsem na sobotu rohlíky. A ten tvůj sýr. Táta“
Kdyby člověk neznal předchozí rozhovor, mohl by si říct, že je to docela milé.
Otec myslí na syna. Koupil mu oblíbený sýr a těší se, až přijede.
Jenže my už víme, co se za tou sobotní návštěvou skrývá.
Žádné vysvětlování.
Jen rohlíky.
Sýr.
A Táta.
Dvě okna
A teď přichází okamžik, kterým se pomyslná první sezóna uzavírá.
Damian a Míďa.
Dva muži ve stejném domě.
V první části Damian spatřil Míďu škvírou ve dveřích. Míďa však Damianovu tvář neviděl.
Ve čtvrté části se jejich pohledy konečně protnou.
Tentokrát přes okno.
A to je docela důležitá změna.
Už nejde jen o Damiana, který pozoruje souseda, aniž by o tom soused věděl.
Teď se na okamžik zahlédnou oba.
Právě tento záběr byl původně ve scénáři umístěný podstatně dříve. Když se ale film začal postupně rozdělovat do jednotlivých epizod, dostal se až do čtvrté části.
A mně nakonec přišlo, že je to dobré místo, kde se na chvíli zastavit.
Není to konec příběhu.
Ale oba muži už o sobě vědí něco, co na začátku nevěděli.
A tak může Marion pokračovat.
Pomyslná první sezóna
Když si dnes pustím všechny čtyři dosavadní části za sebou, mám radost z toho, kolik se toho za tak krátkou dobu podařilo natočit.
Sekvence samoty.
Jako by nic.
Převrácené nebe.
Narodí se princ.
Čtyři části jednoho filmu, které si pro sebe pracovně představuji jako první sezónu.
V té čtvrté se přitom sešlo hned několik věcí, které mě při tvorbě baví. Maďarská pohádka, italská hudba, telefonáty, nespisovné dialogy, otevřená sexualita, skutečné prostředí Hloubětína a také několik obrazů, u kterých není potřeba všechno okamžitě vysvětlovat.
Bylo třeba připravit dialogy, upravit jejich návaznosti, natočit jednotlivé scény, sestříhat je a doplnit obrazové i zvukové prvky.
A do toho obyčejný život.
To všechno při natáčení telefonem a s technickými možnostmi, které mám k dispozici.
Výsledkem jsou čtyři části, které už tvoří určitý celek, přestože příběh ještě zdaleka nekončí.
Míďa má za sebou vyčerpávající telefonát s matkou.
Damian má za sebou ještě mnohem nepříjemnější rozhovor s rodiči a doma ho čeká otcova zpráva.
A oba sousedé se konečně zahlédli přes okno.
To mi pro tuto chvíli stačí.
Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem
Část čtvrtá: Narodí se princ (A Prince Is Born)
Scénář, režie, kamera, střih a hlavní dvojrole: Antonín Deliš





