Článek
Od chvíle, kdy se na Vidrenu objevila první část filmu Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem, uplynulo několik týdnů a mezitím se podařilo natočit další tři části. Dohromady tak vznikla první sezóna, čítající čtyři epizody. A protože jsem se v poslední době věnoval hlavně natáčení, stříhání a všemu, co s tím souvisí, nezbylo mnoho času na psaní.
Přitom je o čem!
Když si vzpomenu, jak to celé na konci října začalo, připadá mi až neuvěřitelné, kolik práce se do těch několika týdnů vešlo. Scénář, natáčení, hudba, střih, titulky a také hledání místa, kde by se dal film vůbec zveřejnit. A do toho všechno ostatní, co člověk normálně dělá.
Ale vraťme se k první části.
Jmenuje se Sekvence samoty a trvá 29 minut a 48 sekund.
Představuje dva muže, kteří bydlí v jednom domě. Damian Čech je blondýn, Milan Falk, kterému se říká Míďa, má vyholenou hlavu a vytetované rohy. Oba mají téměř stejnou tvář, ale jsou to dva různí lidé. A oba představuje Antonín Deliš.
Tedy já.
Aby to nebylo tak jednoduché, že ano?
Porno za zdí
První scéna začíná v křoví, kde má Damian anonymní sex s mužem, jehož jméno se nedozvíme a ani ho vlastně neuvidíme, stejně jako jeho další anonymní kontakty.
„Pěkně děvko.“
„Tak nazdar.“
A tím je záležitost vyřízená.
Damian se vrátí domů, projde chodbou do svého suterénního bytu a nějaký čas tráví v koupelně. Jeho byt má černou kuchyňskou linku, tmavou koupelnu s vanou a odsávání, které bude v příběhu ještě docela důležité.
A pak je tu pornografie.
Míďa, který bydlí vedle, je malíř. Má ve svém bytě ateliér, pracuje s akrylovými barvami, obrazy, štětci a vším, co k malování potřebuje. Jenže z vedlejšího bytu se ozývá porno a Míďa by rád pracoval v klidu.
Tak jde zazvonit.
Tahle scéna mě baví už samotnou situací. Představ si, že potřebuješ souseda požádat, aby si ztlumil pornografii. Nemůžeš mu přece zakázat, co má doma dělat, ale současně to poslouchat nechceš.
A tak Míďa zazvoní.
„Dobrej.“
Nic.
„Haló. Je tam někdo?“
Dveře se nakonec pootevřou, ale jen na škvíru. Míďa se představí a začne vysvětlovat, proč přišel.
Damian přitom masturbuje. Začal už před Míďovým příchodem a nepřestane ani ve chvíli, kdy otevře dveře. Pozoruje souseda úzkou škvírou a spatří člověka, který vypadá téměř stejně jako on.
Míďa ovšem Damianovu tvář nevidí. Dveře jsou pootevřené tak málo, že nemá možnost pořádně zahlédnout, kdo za nimi stojí.
Damian ho sleduje a při pohledu na něj vyvrcholí. Jako by se vzrušoval vlastní podobou, jako by si to udělal při pohledu na sebe samotného.
Míďa nemá o ničem tušení.
Odchází, aniž by věděl, co se za dveřmi odehrálo. Přišel kvůli hluku, požádal souseda o klid a vrací se do svého ateliéru.
To je celé jejich první setkání.
Žádné společné překvapení, žádný rozhovor o nápadné podobnosti. Jeden muž se přišel domluvit kvůli hluku a druhý ho pozoroval ze svého bytu.
Mimochodem – taková obyčejná dveřní škvíra je při natáčení dvou postav jedním hercem docela praktická věc.
Dva byty, jeden telefon a hodně střihu
Marion vzniká v Hloubětíně, kde se také odehrává. Natáčím telefonem POCO X7 Pro, takže není potřeba nikam převážet velikou kameru a složitou techniku.
Mám rád možnost něco si vymyslet a rovnou vyzkoušet. Neznamená to, že není co připravovat. Zvlášť u scén, které na sebe musí navazovat, si člověk nemůže dělat úplně všechno, co ho právě napadne.
Ale právě ta možnost vzít telefon a natáčet je příjemná.
U Marion navíc používám skutečné prostředí. Byty, chodbu, koupelnu, zahrádku. Míďův ateliér je jedna místnost s počítačem, skleněnou pracovní deskou, obrazy a malířskými potřebami.
A samozřejmě se občas ukáže, že něco, co ve scénáři vypadá docela jednoduše, už tak jednoduché při natáčení není.
Třeba když potřebuješ, aby spolu nějak souvisely činnosti dvou lidí, které hraješ sám.
Jeden muž má světlé vlasy, druhý vyholenou hlavu a tetování. Už to samo vyžaduje určitou přípravu. A pak je potřeba všechno natočit tak, aby se při střihu jednotlivé části spojily.
Člověk se u toho rozhodně nenudí.
Míďa Falk
Míďa má vlastní život a práci. Maluje, poslouchá hudbu, telefonuje, má svoje známé a také svoje starosti.
A má jednu nepříjemnost – bývá unavený.
V první části zazní také jeho otázka: „Proč jsem tak unavenej?“
Míďa ale není jen nemocný muž. Je to malíř, který má svoje obrazy a věci, které potřebuje udělat. Jeho zdravotní stav se bude v dalších částech připomínat, ale konkrétní diagnóza ve filmu vyslovená není.
Při přípravě postavy vznikla také její samostatná herecká karta. Bylo potřeba udržet přehled o tom, co se s Míďou děje, jaké má vztahy, kde se pohybuje a co ví nebo naopak neví.
Zvlášť když se celý příběh postupně rozrůstá.
Zajímavé je také Míďovo jméno. Milan Falk se totiž dříve jmenoval Damian Čech. A jeho matka Jana mu nadále říká Damiánku.
Ano, i tohle je součástí scénáře.
A do toho vedle něj žije další Damian Čech.
Nechám na tobě, co si o tom pomyslíš.
Hudba a zvuky
První část má také vlastní hudbu. Zazní v ní píseň Dokud se díváš, která vznikla pro Marion, a během jednotlivých scén se objevují další zvuky a hlasy.
Třeba korejské rozhlasové vysílání.
Nebo hlas elektronického asistenta Google.
A také ona pornografie, bez které by Míďa neměl důvod chodit k sousedovým dveřím.
Se zvukem pracuji docela jednoduše. Všechno natáčím na telefon, včetně zvuku, a při střihu pak jednotlivé zvukové stopy podle potřeby překrývám. Někde zůstává původní zvuk nahrávky, jinde se do něj přidává hudba, hlas nebo další zvuk.
Žádné složité zvukové studio za tím nehledej.
Právě tak vzniká i spojení mezi oběma byty. Damian má v koupelně odsávání a přes něj se k němu dostávají zvuky od souseda.
Je to jeden z prvků, které se budou v dalších částech opakovat.
Jak vznikla Sekvence samoty
Když byla první část sestříhaná, ukázalo se, že má téměř půl hodiny.
Původně jsem se pustil do natáčení filmu. Jenže moje technické možnosti mají svoje hranice, a tak jsem materiál začal zpracovávat postupně. Natáčet, stříhat, dokončovat jednotlivé úseky a pokračovat dál.
A pak mi přišlo docela přirozené udělat z Marion takový malý seriál.
Jednotlivé části mohou vycházet postupně a já mohu dál pracovat na pokračování. Z toho se nakonec vyvinula první sezóna se čtyřmi epizodami.
Samozřejmě tím vzniklo i několik nových povinností.
Každý díl potřebuje vlastní obraz, název, popis a titulky. A protože bych rád, aby Marion mohli sledovat také lidé, kteří nemluví česky, začal jsem připravovat další jazykové verze.
To je kapitola sama pro sebe.
Zvlášť když se při překládání člověk setká s hovorovou češtinou, vulgaritami a dialogy, které ani v původním jazyce nejsou zrovna uhlazené.
A že jich v Marion není málo!
Jenže také to k těm postavám patří.
První část už je hotová a zveřejněná. Následují Jako by nic, Převrácené nebe a Narodí se princ.
A když se teď ohlížím za tím, co bylo na začátku, vybavuje se mi především jeden malíř, kterého při práci ruší sousedovo porno.
Vyjde na chodbu, zazvoní a požádá o klid.
Pak se vrátí domů.
A vůbec netuší, že člověk za dveřmi právě spatřil svoji vlastní podobu.
Tak začíná Marion.
-
Až přijde Marion, řekni, že tu nejsem
Část první: Sekvence samoty
Stopáž: 29:48
Scénář, režie, kamera, střih a hlavní dvojrole: Antonín Deliš
Dále hrají: Drahoslava Rajtrová


