Článek
Jak Ševčíkovi poradili, jak se vymluvit
„Ty seš takovej vůl, že ti není rovno. Ty pohnojíš, na co šáhneš. Ty už se ani neumíš pořádně vymluvit, fakt k to je k uzoufání,“ takhle se do Ševčíka pustili jeho kolegové ze strany, kterou reprezentuje.
„Copak ty jsi neviděl film Ducháček to zařídí?“ optal se ho jeho kolega, zatímco onomu muži stékaly po dlouhých vlasech krůpěje potu.
„Ducháčka jsem viděl, a to několikrát, ale co máte na mysli, to opravdu nevím,“ fňukal onen pán, který směrem k poslankyni vyslal slovo menopauza.
„Ty seš učiněnej zabedněnec, kdybys nebyl, tak by sis zapamatoval, jak Ducháček v podobě Vlasty Buriana perfektně vybruslil ze slova zloděj, když tak označil admirála,“ šili do Ševčíka jeho druhové.
Ten dál fňukal a nechápavě kroutil hlavou.
„Když ho doktor Faukner osočil, že zloděj se admirálovi neříká, jak reagoval? Přece že řekl z lodě. A když už to j tam bylo, že bylo takhle majinký,“ prali do něho straničtí kolegové.
„Jak to souvisí se mnou?“ optal se Ševčík, která stále nechápal, co mu jeho druhové naznačují.
„Tys měl prohlásit, že jsi řekl jméno pauza. A že to j tam bylo, ale takhle majinký,“ zaútočili na něho spolustraníci.
Autor výroku menopauza zalapal po dechu a uvědomil si, že to je ten nejlepší způsob, jak z celé kauzy vybruslit.
Když přišel domů, donekonečna před zrcadlem opakoval: jméno pauza, jméno pauza, a aby to bylo přesvědčivé, pustil si k tomu záznam ze sněmovny.
Druhý den spěchal na jednání vyzbrojen argumentem, který vyvolával na jeho tváři spokojený úsměv. Všichni na to byli zvyklí, že se onen muž směje, i když k tomu nemá příčinu, ale tentokrát byl jeho úsměv zvláštní, takový až příliš sebevědomý, ne jen sebevědomý.
Jednání začalo a do rozpravy se Ševčík okamžitě přihlásil. Předsedající mu udělil slovo.
„Myslím si, že se nemám za co omlouvat, že jsem urazil kolegyni. Neřekl jsem totiž menopauza, ale jméno pauza,“ rozhlédl se muž po škamnách parlamentu.
V řadách opozice to zašumělo jak když vítr ohýbá koruny stromů. Všichni čekali cokoliv, ale tohle nikdo. Byla vyhlášena přestávka, kdy se v pauze opozice chtěla poradit, jak na toto tvrzení reagovat.
„Jméno pauza,“ volal za nimi drze Ševčík.
Opozice se shodla, že tam to j nebylo, že to opravdu znělo jako menopauza. Když se navrátili do lavic, vystoupil za ně zvolený zástupce a ten pravil: „Radili jsme se sněmovním VAR a ten nám to opakovaně pouštěl a žádné j jsme tam nezaregistrovali. Proto trváme na omluvě.“
Ševčík sebevědomě vstoupil za řečnický pult, rozhlédl se kolem sebe a pravil: „To j tam bylo, ale takhle majinký. Jen se podívejte na film Ducháček to zařídí.“
To opozici natolik zdrtilo, zvláště když koalice zmíněný fragment filmu pustila přímo ve sněmovně.
„To jsme vás nachytali,“ volala koalice, zatímco opozice se schlíple krčila v koutě sněmovny.
