Článek
Není komunista jako komunista
Prezident republiky svolal svoje poradce a směřoval k nim jedinou otázku. Proč ho tolik lidí nemá rádo za jeho komunistickou minulost a jiným ve vysokých funkcích, například premiérovi, se to promíjí. Poradci se po sobě bezradně podívali a uvědomili si, že bez hlubšího poznání těchto lidí není možné plnohodnotně tuto informaci zhodnotit. Najali proto soukromou průzkumnou agenturu, která se vydala mezi příznivce předsedy vlády, aby tyto skutečnosti zjistila.
Prvním otázaným byl osmasedmdesátiletý Aleš P. ze severních Čech. „Člověče, já ti ani nevím. Lidi kolem mě říkají, že premiér byl daleko menší komunista než prezident. Že není komunista jako komunista. Tak to asi bude pravda. Jsou komunisti a komunisti, ti bývalí. Někdo je menší, někdo větší.“
Agentura se zeptala také šestašedesátileté Boženy B. z Ostravska. „Protože prezident byl už komunistou v kolíbce. Já jsem slyšela, že když se narodil, tak ho zabalili do pionýrského šátku. Říkala to Máňa, tak je to směroplatný. A ta to slyšela někde jinde, ale kde, to už si nepamatuje.“
Dalším osloveným byl dvaasedmdesátiletý Josef S. z jižní Moravy. „To je přece jasný! Premiér vybudoval holding, zatímco prezident žádný holding nevybudoval. Já sice nevím, co to holding je, ale musí to být něco velkolepého, když se za to schová i členství v KSČ.“
Dalším osloveným byl sedmatřicetiletý Jiří Š. z Prahy. „Všichni lidi narození před rokem 1989 byli komunisti. A jsou komunisti dodneška. Kdo k tomu jednou čichl, už nevyčichne. Říkají to v hospodě Na Růžku, že se v roce 1989 měli všichni odsunout do Sovětského svazu. A byl by tady pokoj.“
Všechny další odpovědi se nesly v tomto duchu. „Musíte se s tím, pane prezidente, smířit, i s manželkou,“ pravil jeden z poradců. „Ale já nejsem s manželkou rozhádaný, jak se s ní mám smířit?“ oponoval prezident. „Smířit se s tím, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. To už říkal Jára Cimrman, a jaký to byl myslitel,“ naznačil poradce. Tím schůzka na Hradě skončila.
