Článek
Po druhé světové válce, po holocaustu, vznikl narychlo stát Izrael. Měl podporu všech velmocí. Pro sousední arabské státy působil jako cizí element na Blízkém východě, braly ho jako nepřítele v podstatě ihned. Ale dokázal se ubránit, a do té doby datujeme první velký exodus Palestinců - tzv. an-Nakba (katastrofa) a velkou vlnu židovských osadníků. Židé samozřejmě v této oblasti žili i mnohem dříve a historicky mají mnoho nepokojů s Araby. Od roku 1948, tj. založení Izraele, je Izrael nepřetržitě v nějaké fázi válečného konfliktu.
Izrael získal mnoho území, obývaných Palestinci, kteří bojují, chtějí být ve svobodném palestinském státě. Do toho je tady i řada extrémistů na obou stranách - od řeky k moři znamená zničení Státu Izrael, takže argumentace, že ne, je lichá.
Současná fáze konfliktu začala 7. října 2023 brutálním útokem hnutí Hamás na izraelské osady v jižním Izraeli. Podařilo se je zatlačit zpět, a od té doby se bojuje na území Pásma Gazy, území, které asi 15 let ovládá Hamás, který je vlastně alternativa k více umírněnému Fatahu na poloautonomním Západním břehu.
A teď k dopadům na Evropu - vzedmula se vlna protestů, mnohem více nakloněná směrem k Palestině, a s tím i vlna islamofobie a rasismu. Řekl bych že tak říjen-listopad byl z pohledu tohoto nejhorší. Ano, hlavně Západní Evropa má velké komunity muslimů, ale je to dáno z velké části minulostí, např. tím že se „vrací“ do svých historicky mateřských zemí, mluví např. v případě Francie často stejným jazykem a lidé i podle průzkumů v těch státech k nim mají lepší vztah než my v oblasti přibližně Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko…
Jako řešení v případě izraelsko-palestinského konfliktu vidím dvoustátní řešení dvou naprosto stejně suverénních států, po prvních několik let pod dohledem OSN.
