Článek
Potupa Kateřiny Konečné
Kateřina Konečná vystoupila z Komunistické strany Čech a Moravy. Ve Slezsku již patrně žádní komunisté nejsou. Zprvu ji zalil pocit ulehčení, konečně bude moci propagovat svůj komunistický program oproštěný od všech ideologií. Když si ovšem v parlamentní lavici Evropského parlamentu na chvíli zdřímla, v duchu se jí objevil její otec.
„Můj popel se v urně víří jako hurikán, kluk jako ty. Kdybych byl v rakvi, tak bych se točil, takhle se vířím. Ty jsi zradila vše, co jsem ti od dětství vtloukal nejen do hlavy. Původně jsi se měla jmenovat Valentina po sovětské komunistce Těreškovové, ale pak jsem usoudil, že ti dám jméno po Kateřině Veliké, která byla v Rusku předzvěstí komunistické nadvlády.
A dnes, kdy ti vstupuji do snu, uvědomuješ si, kdy jsi z Komunistické strany Čech a Moravy vystoupila? Uvědomuješ si, co za chvíli budou komunisté po celém světě slavit a ty nikoli?“ takhle přísně hovořil ke Kateřině její otec, bývalý funkcionář, až se urna třásla.
Kateřina se probudila a podívala se do svého diáře. Tam měla u 7. listopadu velkým písmem napsáno: Velká říjnová socialistická revoluce. Kateřina hořce zaplakala. Zradila celou posádku hrdinného plavidla Aurory, která se poprala s reakcí a dělovou salvou dala najevo, že se dělnická třída s nikým mazlit nebude.
To už hrdinní dělníci, rolníci a pracující inteligence zaútočili na Zimní palác v Petrohradě, městě, které později neslo hrdý název Leningrad. V celém Rusku a později přivlastněných zemích vlály v tento den prapory revoluce a znělo heslo, s reakcí se vypořádáme.
Kateřina si uvědomila, že by to bylo nezdvořilé jako vždy v onen den zapálit u portrétu Lenina svíčku a z okna vytrčit do bruselských ulic lampion. Převlékla se do pyžama nikoli jako obvykle s nápisem Proletáři všech zemí, spojte se, nýbrž do obyčejného, které vyjadřovalo zradu.
V noci se jí zdál sen, kdy se dostala do komunistického pekla. Nejprve ji komunisti připevnili k bucharu Dělnická pěst a tím jí chtěli z těla vymáčknout všechny reakcionářské myšlenky. Bohužel se ukázalo, že takové mučení není účinné, protože duše je beztělná. Pravověrní komunisté na čele s Marxem a Engelsem upustili i od vařící vody v kotlích s nápisem Na každou svini se vaří voda či opalování boků nešťastnice autogenem.
Vymysleli pro ni daleko tvrdší trest. Zavřeli ji do kobky s největšími kapitalisty své doby, poťouchlé oči na ni poulila Baťovic rodina, před nosem jí klíčem mávali Laurin a Klement a vysmívali se jí Kolben a Daněk.
Není divu, že se nebohá žena, komunistický vyvrhel, probudila a štkala a štkala až si uštkala šálu kolem krku, kde se skvěl nápis: Zrádkyním komunismu provaz. Všichni pravověrní komunisté, kteří budou pořádat masové demonstrace na podporu Velké říjnové socialistické revoluce, mají možnost nést i transparenty: Pryč s Konečnou. Nad takovým koncem této ženy se chce plakat samotnému autorovi těchto řádků.
