Článek
Ministr školství přišel ráno, no dopoledne do práce, a nevěřil svým očím. Promnul si je, ale nic se nezměnilo. Nemohl pochopit, co se v jeho kanceláři stalo. Místo polstrované kožené židle měl za stolem houpací křeslo.
Nechtělo se mu do něj usednout, než přijde záhadě na kloub. Zavolal sekretářku, zda o tom něco neví. Ta zprvu nechápala, co se od ní žádá. Tvrdila, že o žádné sesli neví, a když na ni ministr stále útočil, rozplakala se.
Mezi štkaním a popotahováním nosem tvrdila, že ona žádnou židli nevyměnila, protože má dost starostí se svým líčením, které nyní přijde vniveč, když ji ministr tak napadá. Teprve po přislíbení větších prémií se žena jakž takž utišila.
Nezbylo než svolat všechny úředníky do zasedací místnosti a uhodit na ně. Všichni se dušovali, že s houpacím křeslem nemají nic společného.
Ministr tedy udeřil na ochranku, zda během noci nespatřila něco mimořádného. Ukázalo se, že celou noc tvrdě spala, protože se k členům přitočila plnoštíhlá žena a vemlouvavým hlasem jim nabídla bonbony. Po nich všichni uspali jak Šípková Růženka, takže nemohli spatřit, že na ministerstvo se vloupal premiér a houpací křeslo tam umístil. Jen tak mimochodem, žena s bonbony byla ministryně financí.
Když se tedy ministr školství obrátil na svého nadřízeného, předsedu vlády, ten mu tvrdě odpověděl, že houpacím křeslem mu chtěl dát najevo, že pod ním židle houpá. Ministr školství zesinal a po návratu do práce se houpal a houpal a přemýšlel, jak by svoji chybu napravil.
Pak si vzpomněl na knihu O zemi, která včera znamená zítra. Nechal ji vytisknout a za autora označil premiéra. Ten se nadchl a nechal houpací křeslo prozatím odstranit. Mezitím se o incidentu dozvěděli další ministři a všichni jako jeden muž od té doby přespávají ve svých židlích na ministerstvech, aby je i v noci bránili svými těly.
„To je pořád proti nám řečí, novináři, média, masmédia, kuchaři, servírky, a naši ministři na ministerstvech pracují v noci. To za Fialovy vlády nebylo. Jenom já jsem je přinutil, že služba holdingu vyžaduje oběti i ty nejvyšší. Proto si také můžeme říct, že co jsme slíbili zítra, splníme už včera, jak píšu ve své publikaci,“ takhle halasil premiér a předseda nejsilnější strany na tiskové konferenci.
Když nadešel čas na otázky, premiér se podíval do tváří přítomných s mikrofony, diktafony a zápisníky a pravil, že už brzy nastane chvíle, kdy nebudou mít čas na tiskové konference a nejapné dotazy, ale budou si hlídat v redakcích židle, aby tam po ránu nenašli houpací křeslo.
