Článek
Předseda Motoristů se vmísí mezi ženy
V utajení v garážové moštárně u zmocněnce za klima se sešlo nejúžší vedení strany Motoristé sobě. Byla tam vlastně převážná část členů, tedy všichni tři.
Vlastně čtyři, pak dorazil ještě ministr kultury, ale neměl si v místnosti plné přístrojů kam sednout, a tak si sedl na lisovací zařízení a musel dávat velký pozor, aby do něj nespadl.
Když tyto řádky četli někteří umělci, říkali žádná škoda, ale to z nich mluvilo zhrzení nad oním mužem, jinak mu všichni přejí vše nejlepší a mnoho zdaru do nelehké práce ministra. Nikdo mu opravdu slisování nepřeje, jen namísto mistrování příjemné moštování v garáži u zmocněnce.
Když už se tak sešli, ze židle se zvedl ministr sportu a ráznými kroky měřil místnost. Zjistil, že na délku má osm metrů a na šířku čtyři metry, a že teď by se sem nevěšel ani Trabant. Ale to nebyl cíl jeho chůze. Nakonec to nevydržel a spustil. Ačkoliv si slíbil, že upustí od všech nadávek, nakonec se neudržel.
„Ty seš takovej vůl, že stádo pobíhající po Krkonošském parku je proti tomu, samozřejmě stádo volů, je proti účiněnej…,“ tady se ministr sportu zarazil, protože nemohl najít nejvhodnější přirovnání, vlastně žádné.
„Prosím, proč se říká stádo volů? To tam pobíhá nové vedení Krkonošského národního parku?“ otázal se skromně zmocněnec pro klimatické změny. To už celý červený dorazil na schůzku ministr životního prostředí a zaslechnuv poslední slova, skromně si stoupnul do kouta garáže mezi dosud nesešrotované pytle s jablky.
Ministr sportu nemínil zmocněnci vysvětlovat, kdo je to vůl, sám s tím měl potíže, a tak pro neinformované čtenáře vůl je vykastrovaný býk. U mužských jedinců to trápí zejména pornoherce, někteří se kvůli tomu museli vrhnout na politiku.
„Jak můžeš hokejistky nazvat mužatkami? Což může znamenat lesbičkami, genderově sexuálně nevyzrálými?“ láteřil dál ministr sportu.
„Já to tak nemyslel, to byla legrace. My přece nepotřebujeme jen hlasy žen, ale i mužatek,“ hájil se předseda strany a tak nebylo slyšet zmocněnce a jeho otázku, co je to genderově.
Všichni měli možnost se vyjádřit, jak z toho ven. Že by se omluvil, ministr zahraničí zavrhl, to se mu zdálo až přílišný trest.
Nakonec ministra sportu napadl výborný nápad. Předseda strany se převleče za ženu a nastoupí v nějakém utkání coby příslušník feministek. Když při převlékání ve sprchách zjistí, že tyto ženy nejsou mužatky, už nikdy toto slovo nepoužije.
Nyní je předseda v nemocnici, kde ho chirurgicky přetvářejí na ženu a vštěpují mu jejich mluvu. Po zápase ho zase naoperují na muže, ovšem jedině tehdy, když si zaslouží.
„Když zůstane ženou, nic se neděje. Stejně jich máme ve vládě málo,“ pravil premiér, když mu všechno sdělili. A pak, třeba se ministru zahraničí být mužatkou zalíbí, když o nich tak pěkně hovořil.
