Článek
Premiér má svoje přízvisko
Premiér sepisoval v pohodlí domova projev k 17. listopadu. Nějak se do toho zamotal a nevěděl, jak začít, natož jak pokračovat.
„Ten prezident mi to s tím projevem 28. října pěkně zavařil. Teď abych si napsal projev ještě lepší než jeho. V minulosti bych to nechal napsat někým jiným, ale od té doby, kdy se mi zdá, že se v mém okolí pohybuje krtek, nikoli jen ten v průhonickém parku, tak si člověk není jistý ničím. A to tak, aby mi ty nejlepší myšlenky někdo ukradl,“ přemítal předseda vlády.
Jeho žena se na něj dívala ustaraně, když její muž přemýšlel, jako by náhle zestárl o deset let, a to si rozhodně nemohl dovolit.
„Co kdybych ti pustila něco veselého? Je půl páté ráno a to většinou už spíš a dneska ne a ne zabrat. A to se v parlamentu nic neprojednává. Co říkáš třeba Divadlo Járy Cimrmana České nebe. Co říkáš?“ optala se.
Premiér na ni pohlédl znaveným zrakem a nepřítomně souhlasil. Celá hra ho nechala klidným až do závěru, kdy se začalo hovořit o tom, že všichni čeští velikáni měli nějaká krásná přízviska. Otec národů, Patron národa, Otec vlasti, Miláček národa, Tatíček národa, to všechno ho zaujalo natolik, že si uvědomil, že daleko lepší než nějaký projev bude, když národu sdělí také nějaké svoje označení.
A ihned se pustil do práce. V oku měl zase jiskru a dokonce si poskočil, když si odskočil na toaletu. Dlouho ho nemohlo nic napadnout, až se svěřil ženě a ta si hned věděla rady. Přinesla mu koncept smutečního parte, kde hned v úvodu stálo, co by si mohl premiér vybrat.
Manžel národa, to ne, Syn národa, to taky ne, Dcera národa, to taky ne, Švagr národa, to taky ne, Sestřenice národa, to se mu taky nepozdávalo, zavrhl i Bratranec národa. Bratra národa mu zatrhla žena, i když tvrdil, že pochází z bratrské země. Ta si opět věděla rady.
„Kdo ti v mládí četl pohádky? No jen si vzpomeň, když jsi se vrátil ze slovenských luk. Kdopak? No přece babička,“ něžným hlasem k premiérovi promlouvala Monike.
Ten se bacil silně do čela a hned ho to napadlo, Babička národa, to ještě není obsazené, to se k němu hodí. Vždyť on českému národu také vypráví často pořád pohádky a to lidé vezmou za své. Ale pak se podíval do zrcadla a zdálo se mu, že jako babička opravdu nevypadá.
Sice by se dalo za babičku přestrojit, ale politika není divadlo, aby mužové hráli ženské role. Trochu se zasmušil, ale zase mu trn z paty vytáhla manželka.
„I dědečkové vyprávějí vnoučatům krásné pohádky. A v tom ty seš mistr. Všechny národy této země si tě oblíbí jako Dědečka národů. Možná se to dostane i do Evropského parlamentu a ty vstoupíš do dějin na roveň Komenského jako Dědeček evropských národů,“ probudila v předsedovi vlády nadšení jeho manželka.
A tak se patrně 17. listopadu dozvíme, že máme nejen Učitele národů, Tatíčka národa či Otce vlasti, ale také Dědečka národů. Jen tak na okraj, Zrádce národa je obsazený, hledá se Odrodilec národa, můžete podávat návrhy.
